Než rozbalíte první balíček, počítejte s tím, že Magic: The Gathering nemá jedna pravidla. Existuje jich vrstva na vrstvě, od základního souboje dvou hráčů po turnajové formáty s vlastními seznamy zakázaných karet. Tenhle text popisuje tu první vrstvu: jak vypadá balíček, co se děje ve vašem tahu a kdy partie skončí. Kompletní pravidla mají ve svém aktuálním znění stovky stran, tohle je zjednodušený úvod pro první partii, ne náhrada za ně.

Co potřebujete na první partii

Ke hraní stačí dva balíčky karet a dva hráči, kteří vědí, do čeho jdou. Nejjednodušší cesta k první partii jsou předpřipravené balíčky, které vydavatel prodává přímo pro začátečníky, obvykle pod názvy jako Starter Kit nebo Planeswalker Deck. Neřešíte v nich, kolik má který balíček land karet dané barvy, protože to má vyladěné za vás.

Každý hráč začíná na dvaceti životech. Cílem je dostat soupeře na nulu, nebo ho donutit, aby si neměl z čeho líznout kartu, protože prázdný balíček znamená okamžitou prohru. Karty se dělí na několik typů: land karty dodávají manu, tedy zdroj energie na sesílání kouzel, creature karty jsou bytosti bojující za vás, a k tomu existují kouzla s okamžitým i trvalým efektem. Barev many je pět, bílá, modrá, černá, červená a zelená, každá staví na jiném stylu hry. Detaily jednotlivých barev se dají zjišťovat postupně. Na první partii stačí vědět, že barva balíčku určuje, jaký typ many potřebujete, a že smíchat příliš mnoho barev do jednoho balíčku bez rozmyslu vám ruku spíš zkomplikuje.

Jak vypadá váš tah

Tah se formálně dělí na víc fází, v praxi jde hlavně o tři kroky. Nejdřív si lízněte kartu z vlastního balíčku, to je povinná část tahu kromě úplně prvního tahu ve hře. Pak smíte položit jednu land kartu, pokud jste to v tomto tahu ještě neudělali, a land vám na oplátku dodá manu.

Se sesbíranou manou hrajete kouzla a bytosti z ruky. Cena karty v rohu říká, kolik many a jaké barvy musíte zaplatit, abyste ji dostali do hry. Bytost, kterou právě zahrajete, ale ve stejném tahu zpravidla nemůže zaútočit. Tomu se říká letargie po vstupu do hry a je to jedna z věcí, na kterých nováčci nejčastěji zakopnou.

Pak přichází bojová fáze, ve které rozhodnete, kterými bytostmi útočíte. Nakonec tah předáte soupeři, a pokud vám v ruce zbylo víc než sedm karet, musíte přebytek odhodit.

Útok, obrana a co se počítá do skóre

Když zaútočíte bytostí, soupeř se rozhoduje, jestli ji zablokuje vlastní bytostí, nebo útok propustí a vezme si zranění na vlastní život. Zablokovaná bytost bojuje s tou, co ji blokuje, obě si navzájem způsobí zranění podle vytištěné síly, a slabší z nich obvykle padne a jde do odkládacího balíčku.

Nezablokovaný útok jde rovnou na soupeřovy životy. Počítá se čistá aritmetika, síla útočící bytosti se odečte z aktuálního počtu životů protihráče. Když se dostane na nulu nebo níž, hra pro něj končí.

Kdy partie skončí a kdo vyhrává

Nejběžnější konec partie je pád na nulu životů. Druhá cesta k prohře nastává, když si hráč má na začátku svého tahu líznout kartu a v balíčku žádná nezbývá. Tahle podmínka bývá pro nováčky překvapením, protože se soustředí hlavně na životy soupeře, ne na vlastní balíček.

Ve vzácnějších případech rozhodují speciální karty s vlastními vítěznými podmínkami, ty ale na první partii neřešte. Partie mezi zkušenějšími hráči s hotovými balíčky trvá zhruba dvacet až čtyřicet minut. Se startovacími balíčky a čtením textů karet nahlas počítejte spíš s hodinou.

Co v tomhle návodu chybí

Tohle je zjednodušený vstup pro první partii, ne kompletní pravidla. Oficiální kompendium, které vydavatel udržuje pro turnajové hráče, řeší stovky konkrétních interakcí mezi kartami, výjimky z výjimek a desítky klíčových slov jako flying nebo trample. Magic se navíc hraje v několika formátech. Klasický souboj dvou balíčků o šedesáti kartách je jen jeden z nich, vedle něj existuje třeba Commander pro čtyři hráče s balíčkem sta karet a jiným tempem hry. Co přesně platí pro konkrétní klíčové slovo na kartě nebo pro daný formát, ověřte v aktuálním kompendiu vydavatele, ne z paměti zkušenějšího spoluhráče.

Od kolika let a kdo hru vydává

Magic: The Gathering navrhl Richard Garfield a od roku 1993 ho vydává americká firma Wizards of the Coast, dnes součást Hasbra. Vydavatel doporučuje hru od třinácti let, hlavně kvůli množství textu na kartách a počítání s většími čísly, mladší děti si s pravidly poradí spíš jen s dozorem staršího hráče.

Karty se neprodávají v jedné univerzální krabici jako klasické deskovky, nováček si koupí buď hotový balíček za pár stovek korun, nebo skládá vlastní sbírku postupně z boosterů. Karty vycházejí primárně v angličtině a dalších sedmi jazycích, čeština mezi nimi není. Čeští hráči proto sahají po zahraničních verzích přes specializované obchody a distributory.

Na co si dát pozor

  • Bytost po příchodu do hry zpravidla nemůže hned útočit, výjimkou jsou karty se schopností haste.
  • Land smíte zahrát jen jeden za tah, druhý pokus platí až příští kolo.
  • Prázdný balíček na začátku tahu znamená prohru, i kdybyste měli na stole armádu bytostí.
  • Barvy many v balíčku musí sedět k počtu jednotlivých typů land karet, jinak vám ruka zůstane nehratelná.

Shrnutí

Pro první partii stačí dva startovací balíčky a trpělivost s tím, že první kolo bude pomalejší, protože se čte hodně textu na kartách. Kdo chce jít dál, sáhne po oficiálním kompendiu pravidel a vybere si formát, který mu sedí. Klasický souboj dvou balíčků je jen jeden z mnoha způsobů, jak se dá Magic hrát.