Mahjong se v Česku často zná jen jako počítačový pasiáns s obrázky dráčků, ale originál je karetní hra bez karet: hraje se kostičkami se čtyřmi hráči a cílem je poskládat si v ruce přesnou kombinaci dřív než soupeři. Tenhle návod popisuje základní čínskou, takzvanou hongkongskou variantu, ze které vychází většina novodobých verzí.

Kostičky, ze kterých se hra skládá

Kompletní sada má 136 kostiček. Základ tvoří tři barvy (kruhy, bambusy a znaky) s hodnotami 1 až 9, každá čtyřikrát, tedy 108 kostiček. K nim patří čestné kostičky: čtyři větry (východ, jih, západ, sever) a tři draci (červený, zelený, bílý), opět po čtyřech kusech. Některé sady mají navíc květinové a sezónní kostičky, ty ale do základní hry nezasahují a slouží jen jako bonus.

Před začátkem hry se všechny kostičky otočí lícem dolů a promíchají, pak si z nich hráči postaví takzvanou zeď: čtyři úseky před každým hráčem, každý dva patra vysoký. Tenhle krok bývá pro nováčky nejzdlouhavější, ale jde jen o mechanické rozdělení kostiček do zásoby, ze které se bude líznout.

Rozdání a co znamená „být na tahu“

Každý hráč si ze zdi vezme 13 kostiček do ruky. Hráč, který sedí na pozici východu, dostane navíc čtrnáctou a hru zahajuje. Od tohoto okamžiku platí základní rytmus: líznout jednu kostičku ze zdi, rozhodnout se, jestli s ní ruka vyhrává, a pokud ne, jednu kostičku z ruky odhodit lícem nahoru doprostřed stolu.

Tah pak přechází na dalšího hráče po směru hodinových ručiček. Odhozené kostičky zůstávají viditelné uprostřed stolu a hrají důležitou roli v tom, co přijde dál.

Volání na odhozené kostičky

Mahjong se liší od klasických karetních her v tom, že nečekáte vždycky jen na svůj tah. Pokud někdo odhodí kostičku, kterou potřebujete ke třetí kopii pro pung (trojice stejných kostiček), smíte ji zavolat od kohokoli u stolu, i mimo pořadí, a sadu si otevřenou položit před sebe. Kong funguje podobně, ale jde o čtveřici stejných kostiček, a po jeho zavolání si hráč navíc lízne náhradní kostičku ze zvláštní části zdi. Chow, tedy trojici tří po sobě jdoucích hodnot ve stejné barvě, smíte zavolat jedině od hráče, který sedí bezprostředně před vámi. Tohle omezení bývá první věc, kterou si hráči zvyklí na karetní řady pletou.

Kdy ruka vyhrává

Vítězná ruka má čtrnáct kostiček rozdělených na čtyři sady (pung, kong nebo chow) a jeden pár stejných kostiček. Vyhrát můžete vlastním lízem, kdy si dotáhnete přesně tu kostičku, která ruku doplní, nebo na odhoz, kdy stejnou kostičku někdo jiný právě zahodil do středu stolu.

Jakmile hráč ruku ohlásí a spoluhráči kombinaci uznají, kolo končí. Klasická partie se skládá z několika takových kol seskupených do „větrných“ období, ale ležérní domácí hraní si často vystačí s jedním kolem za druhým bez počítání celého systému.

Proč mají někteří hráči jiné větry než ostatní

Kromě čtyř kostiček větrů v samotné sadě má i každý hráč přiřazený svůj sedadlový vítr, který se mění kolo od kola. Kostička odpovídající vlastnímu větru nebo aktuálnímu kolovému větru se v bodování počítá výhodněji než ostatní čestné kostičky, proto zkušení hráči sledují, jaký vítr zrovna hrají, a podle toho mění, které kostičky si nechávají a které raději odhodí. Draci fungují jednodušeji: kterýkoli ze tří draků je zvýhodněný pro každého hráče bez ohledu na sedadlo. To je i důvod, proč se pungy draků objevují v partiích poměrně často, hráči je neodhazují zbytečně.

Časté omyly

Nejčastější chybou začátečníků je volání chow od kohokoli u stolu, pravidlo platí jen pro hráče po vaší levé ruce, jinak sada neplatí a soupeři mají právo ji odmítnout. Druhá past je zapomenutá náhradní kostička po kongu. Kdo zavolá čtveřici, ale nedolízne si náhradu ze zdi, hraje s třinácti kostičkami místo čtrnácti a jeho další tah nesedí.

Třetí obvyklý omyl je počítání bodů podle cizí varianty. Bodovací systémy hongkongské, japonské riichi a americké verze se liší natolik, že hodnota stejné ruky vyjde úplně jinak - proto se tenhle návod bodování ani nesnaží shrnout do jednoho receptu a doporučuje domluvit si systém předem.

Na co si dát pozor

Mahjong existuje ve třech výrazně odlišných rodinách pravidel: čínský/hongkongský popsaný výše, japonský riichi se speciálními podmínkami jako ohlášení riichi a bonusovými kostičkami dora, a americký, který se hraje podle tištěné karty standardních rukou a zahrnuje žolíky. Než se přidáte k cizí partii, zeptejte se, podle které varianty hrají - jinak vám bude připadat, že někdo porušuje pravidla, přestože jen hraje jinou verzi.

Časté otázky

Musí být mahjong vždycky pro čtyři hráče? Základní čínská i japonská varianta počítají se čtyřmi hráči kolem stolu. Existují úpravy pro tři hráče, obvykle s vyřazenou jednou barvou, ale jde o odchylku od standardu, ne o rovnocennou alternativu.

Je nutné mít drahou sadu s kostičkami? Ne, princip funguje stejně s levnou plastovou sadou i s luxusní sadou z kosti a bambusu. Cena sady ovlivňuje hlavně to, jak dlouho vydrží a jak se s ní dobře manipuluje, ne pravidla samotná.

Dá se hrát bez volání pung, chow a kong? Dá, a pro první seznámení se hrou je to dokonce doporučený postup. Hráči si jen lížou a odhazují, dokud jim nesedne základní rytmus tahu, volání přidávají až ve druhé nebo třetí partii.

Proč mají počítačové mahjongové pasiánsy jiná pravidla? Ty se jmenují mahjong solitaire a s karetní hrou popsanou výše sdílí jen kostičky, ne mechaniku. Místo tahů mezi hráči tam jde o hledání dvojic ve vyskládané pyramidě, což je úplně jiný typ hry pro jednoho hráče.

Shrnutí

Základní mechanika mahjongu je jednodušší, než sada 136 kostiček napovídá: lížete, odhazujete, sledujete cizí odhozy a stavíte si čtyři sady plus pár. Kdo se chce naučit hrát doopravdy, ať začne bez volání a bodování, jen s líznutím a odhazováním, a složitější prvky přidává postupně.