Dostanete čtyři akce a rozhodujete, co s nimi uděláte, přesně to je action point allowance v kostce. Anglický termín zní odborně, princip je ale jednoduchý: máte rozpočet, který si sami rozdělíte mezi možnosti, které hra nabízí. České magazíny mu občas říkají systém akčních bodů nebo bodový rozpočet na tah, ustálil se ale hlavně anglický výraz beze změny.

Co znamená action point allowance

Mechanika dává každému hráči na tah pevný počet bodů, obvykle se jim říká akční body. Za tyhle body si kupujete jednotlivé úkony, pohyb stojí bod, útok stojí dva, léčba stojí bod. Když body utratíte, tah končí, ať jste je použili na cokoli.

Rozdíl proti klasickému „jeden tah, jedna akce“ je v tom, že si sami skládáte pořadí a kombinaci úkonů. Ve stejném tahu tak se stejnou figurkou můžete přejít, ošetřit problém a ještě si vyměnit kartu se spoluhráčem, pokud vám na to body vyjdou. Anglický název se v recenzích zkracuje i na action points nebo jen APA. Česky se vedle akčních bodů občas objevuje i výraz bodový systém tahu, žádný z těchhle překladů se ale neustálil natolik, aby vytlačil originál. V praxi tak narazíte hlavně na anglickou zkratku, i v článcích psaných jinak celé česky.

Jak se hraje: Pandemic

Kooperativní Pandemic od Matta Leacocka, které v roce 2008 vydalo Z-Man Games, je učebnicová ukázka. Každý hráč dostane na tah čtyři akce a smí je použít v libovolném pořadí i kombinaci: přesun mezi propojenými městy, let na kartu města, stavba výzkumné stanice, léčení nemoci ve městě, kde právě stojí, nebo sdílení karty se spoluhráčem ve stejném městě.

Právě tahle volnost dělá ze čtyř bodů zajímavé rozhodování. Použijete všechny čtyři na léčení jednoho ohniska, nebo je rozdělíte mezi přesun a menší zásah, aby vám zbyl prostor reagovat příští kolo? Hraje se ve dvou až čtyřech, se základními rozšířeními až v šesti, a jedna partie zabere kolem tří čtvrtin hodiny.

Typická situace vypadá takto: máte čtyři body, ve městě, kde stojíte, hoří ohnisko nákazy a o dvě pole dál čeká spoluhráč s kartou, kterou potřebujete na objev léku. Za jeden bod nemoc vyléčíte, za druhý se přesunete blíž ke spoluhráči, třetí bod padne na sdílení karty a čtvrtý vám zbyde na další krok cesty. Kdybyste místo toho utratili všechny čtyři body na jediné dlouhé léčení, kartu byste toto kolo nezískali vůbec.

Kde se to komplikuje: Tzolk’in

Tzolk’in: Mayský kalendář od Simone Lucianiho a Danieleho Tasciniho, které v roce 2012 vydalo pražské Czech Games Edition, ukazuje, jak se princip akčního rozpočtu dá zamotat do jiné mechaniky. Základem je umisťování dělníků na ozubená kola, ale každé další umístění na stejné kolo stojí kukuřici, tedy herní surovinu, která funguje podobně jako rozpočet bodů. Čím víc dělníků chcete mít najednou v provozu, tím dráž vás to vyjde. Řadit Tzolk’in čistě mezi hry na akční body by nebylo přesné, jde spíš o umisťování dělníků s rozpočtovým omezením navrch. Zmiňujeme ho proto, že dobře ukazuje, jak se princip „kolik si toho tento tah můžu dovolit“ dá přenést i mimo klasické počítání bodů. Hraje se ve dvou až čtyřech a partie trvá zhruba hodinu až hodinu a půl.

Čím se pozná dobré provedení

Dobrá hra na akční body drží počet možností v rozumné míře. Když má hráč na výběr z patnácti úkonů za jeden bod, tah se protáhne, protože každý stojí a počítá kombinace. Pandemic si s tím poradí tak, že základních úkonů je jen pár a jejich cena je skoro vždycky jedna, takže rozhodování zůstává rychlé i s plnou pamětí pravidel.

Druhý znak dobrého provedení je to, jestli se rozpočet dá utratit zajímavě různými způsoby. Když se vždycky vyplatí stejná kombinace akcí, systém akčních bodů degraduje na obyčejné počítání kroků a ztrácí smysl.

Na co si dát pozor

Hráči, kteří mají rádi rychlé rozhodování, můžou u akčních bodů narazit na delší přemýšlení soupeřů, protože kombinací je vždycky víc než u jednoduchého „hoď a táhni“. U velkého počtu hráčů se čekání sčítá a hra umí zpomalit citelně víc, než čekáte podle krabice. Druhá věc, na kterou nováčci často zapomenou, je plánování dopředu o víc než jeden tah. Kdo utratí body impulzivně podle toho, co ho zrovna napadne, obvykle zjistí až v půlce partie, že mu chybí přesně ta kombinace akcí, kterou by teď potřeboval nejvíc.

Shrnutí

Action point allowance se vyplatí hledat, když chcete hru s viditelnou volností v rozhodování, ale bez nekonečného množství pravidel k zapamatování. Pandemic ukazuje čistou podobu mechaniky, Tzolk’in zase to, jak se dá zkombinovat s umisťováním dělníků a udělat z rozpočtu ještě zajímavější hlavolam.