V partii Pandemic nikdo neporáží souseda u stolu. Buď se vám společně podaří zachránit svět před čtyřmi nemocemi, nebo prohrajete všichni najednou, protivník totiž sedí v balíčku karet, ne naproti vám. Tomuhle uspořádání se v deskových hrách říká kooperativní hra a funguje úplně jinak než klasické soupeření o vítěze.

Co znamená kooperativní hra

Kooperativní hra postaví všechny hráče na jednu stranu stolu proti společnému protivníkovi, kterým je systém hry samotné, tedy nastavená pravidla, balíček karet nebo mechanismus, který generuje nepřátelské akce. Vyhrává se a prohrává se dohromady, osobní skóre tu nemá smysl. Anglicky se mechanice říká cooperative game, zkráceně co-op, v česky psaných recenzích a na fórech se vedle kooperativní hry používá i kooperativka, hra proti hře nebo hra se společným nepřítelem.

Čistě kooperativní tituly žádnou skrytou zradu neznají, protivníkem je od začátku do konce jen nastavený systém.

Některé hry kombinaci naruší tím, že jeden z hráčů tajně pracuje proti zbytku týmu. Tomu se říká mechanika zrady nebo semi-kooperativní hra a je to samostatný, blízký, ale odlišný princip, který si zaslouží vlastní heslo.

Kde bojujete se čtyřmi nemocemi: Pandemic

Pandemic navrhl Matt Leacock a v roce 2008 ho vydalo americké Z-Man Games. Hraje se pro dva až čtyři hráče, rozšíření počet hráčů zvedají až na šest a partie trvá kolem čtyřiceti pěti minut. Každý hráč dostane roli s vlastní schopností, dispečer třeba přesouvá figurky ostatních hráčů, vědec potřebuje o kartu míň na objevení léku. Ve svém tahu léčíte nákazu, stavíte výzkumné stanice nebo pracujete na léku, pak dobíráte karty a hra na oplátku šíří nemoc podle balíčku infekcí. Prohraje se, když vypukne osmý výskyt nákazy, dojdou kostičky některé z nemocí nebo se protočí balíček karet hráčů, vyhraje se objevením léku na všechny čtyři nemoci najednou. Napětí tak neroste z toho, kdo je u stolu šikovnější, ale z toho, jestli tým stihne uzdravit svět dřív, než mu dojde čas.

Kde neradíte nahlas: Hanabi

Hanabi navrhl Antoine Bauza, hru z roku 2010 vydávají mimo jiné R&R Games, Abacus Spiele a Cocktail Games a v roce 2013 získala cenu Spiel des Jahres. Hraje se pro dva až pět hráčů od osmi let, partie trvá dvacet až třicet minut. Trik je v tom, že každý hráč drží karty otočené směrem od sebe, vidí tak ruce všech ostatních, jenom ne tu vlastní. Místo tahu karty smíte poradit spoluhráči, jakou barvu nebo hodnotu drží, rady jsou ale přísně omezené a musí se dělit mezi celý stůl. Společně tak skládáte ohňostroj karet ve správném pořadí, jediný špatný odhad přitom dovede pokazit rozehranou partii.

Kde duchové brání ostrov: Duchové ostrova

Duchové ostrova, v originále Spirit Island, navrhl R. Eric Reuss a v roce 2017 ji vydalo americké Greater Than Games. Hraje se pro jednoho až čtyři hráče, hra míří spíš na zkušenější hráče a partie klidně zabere dvě hodiny. Hráči berou roli duchů ostrova a snaží se zastavit kolonizátory, kteří na mapě zakládají osady a města. Každý duch má vlastní sadu schopností a karet, které se dají kombinovat do delších řetězců efektů, systém invaze přitom reaguje na hráčské tahy podle vlastního balíčku, ne podle jednoho scénáře napsaného předem. Prohraje se, když ostrovu dojde odolnost, některý duch úplně zanikne, nebo kolonizátorům dojdou karty v jejich balíčku.

Čím se pozná dobré provedení

Dobrá kooperativní hra nepotřebuje, aby někdo u stolu hrál za soupeře. Systém, který jedná proti hráčům, musí být sám o sobě dost chytrý na to, aby tlačil na pilu bez lidského rozhodčího, ať jde o balíček infekcí v Pandemic nebo balíček invaze v Duších ostrova. Druhý test je dilema: situace, kdy neexistuje jasně nejlepší tah a hráči se musí dohadovat, co obětovat. Bez dilematu se z kooperace stane matematická hádanka s jedním správným řešením, a jakmile ji tým jednou rozlouskne, druhá partie ztrácí napětí.

Třetí znak je nastavitelná obtížnost. V Pandemic si tým sám navolí, kolik epidemických karet zamíchá do balíčku, čtyři pro klidnější partii, šest pro úroveň, které anglická pravidla říkají heroic.

Na co si dát pozor

Největší riziko kooperativních her se jmenuje alfa hráč, tedy spoluhráč, který nahlas přemýšlí za všechny a nakonec jenom diktuje ostatním tahy. Zbytek týmu pak plní pokyny a hra přestává bavit přesně ty, kdo měli sami rozhodovat. Pomůže domluva, že se řešení nahlas nekomentuje, dokud na tah nepřijde každý hráč zvlášť, případně titul s odděleným rozhodováním jako Hanabi, kde nahlas radit ani nejde.

Druhá věc, na kterou narazíte, je delší čekání mezi tahy u složitějších titulů typu Duchové ostrova. Než na vás přijde řada, sledujete, jak spoluhráč skládá dohromady tři nebo čtyři karty schopností najednou, a v plné sestavě čtyř duchů se tahle prodleva pěkně natáhne.

Shrnutí

Kooperativní hra sedne partě, která chce společně řešit problém, ne mezi sebou soupeřit o vítěze. Kdo hledá kratší a přístupnější vstup do žánru, sáhne po Pandemic. Kdo chce zkusit kooperaci bez jediného nahlas vysloveného pokynu, zamíří k Hanabi. Kdo unese dvouhodinovou partii plnou kombinování schopností a náběhu obtížnosti, najde v Duších ostrova jeden z náročnějších titulů žánru.