Sednete si k šesti lidem ke stolu, rozdají se karty a vy zjistíte, že jeden ze spoluhráčů možná není tím, za koho se vydává. Nikdo vám neřekne kdo. Tahle nejistota má jméno: hidden roles, česky skryté role, a stojí za desítkami her, ve kterých nehrajete jen proti stolu, ale i proti lidem kolem něj.

Co jsou hidden roles a jak se jim říká česky

Anglický termín hidden roles znamená doslova skryté role a v češtině se vedle tohoto opisu vžilo i tajné role nebo utajené role. Princip je jednoduchý: na začátku hry dostane každý hráč kartu nebo žeton s rolí, kterou nesmí, nebo nesmí zcela, ukázat ostatním. Role rozdělí stůl do táborů, obvykle na většinovou frakci a menšinu, která hraje proti ní, a každá strana vyhrává jinak. Někdy je jedna role veřejná od začátku, třeba šerif v Bang!, a zbytek stolu tuší jen podle chování, komu vlastně straní.

Blízkým příbuzným je takzvaná sociální dedukce, tedy mechanika, kde hráči usuzují na pravdu z chování a diskuze, a takzvaná traitor game neboli hra se zrádcem, kde bývá skrytá role jen jedna a zbytek týmu hraje otevřeně společně. Skryté role bývají základ, na kterém tyhle příbuzné mechaniky stavějí. Každá z nich si zaslouží vlastní heslo, tady zůstaneme jen u té základní verze.

Jak se hraje: od rozdání rolí po odhalení

Kolo se skryté role obvykle rozjíždí stejně bez ohledu na konkrétní hru. Nejdřív se role rozdají tajně, každý si kartu prohlédne sám a schová ji, ať už pod ruku, do stojánku nebo do kapsy. Pak hra běží navenek úplně normálně, hráči staví, bojují, plní úkoly nebo hlasují, a právě tahle vnější rovina slouží jako záminka k tomu, aby se skrytá role prozradila sama.

Kdo hraje poctivě za svůj tým, chová se přirozeně. Kdo hraje proti němu, musí předstírat, a v tom je právě ten háček: sledujete, kdo váhá, kdo hlasuje nelogicky nebo kdo se snaží odvést pozornost jinam. Hra končí buď splněním cíle jedné strany, nebo odhalením a vyloučením podezřelého, podle toho, jaký typ hry zrovna máte na stole. Vítězí strana, jejíž cíl se naplní jako první, přičemž ta menšinová často stačí jen přežít nebo zůstat neodhalená až do konce.

Bang!: šerif je jasný, zbytek karet mlčí

V kartové střílečce Bang! dostane každý hráč roli šerifa, šerifova pomocníka, bandity nebo odpadlíka. Šerifova karta leží od začátku otočená lícem nahoru. Zbytek stolu netuší nic. Pomocníci mají chránit šerifa, aniž by se přiznali, bandité ho chtějí sundat po straně a odpadlík vyhrává jedině tehdy, když jako poslední zůstane na place sám.

Skryté role se tu prozrazují postupně podle toho, koho kdo střílí. Když někdo bez zjevného důvodu pálí zrovna po šerifovi, dá se čekat, že je bandita. Když ho naopak kryje, může jít o pomocníka, ale klidně taky o vypočítavého odpadlíka, který chce, aby si tábory vzájemně vyřídily účty za něj.

Zrádci: spolupráce, ve které jeden hraje sám za sebe

Desková hra Zrádci vychází z televizního formátu a staví hráče do rolí Věrných, kteří spolu plní úkoly a shromažďují společné zlato do banku. Jeden ze stolu je ale tajně Zrádce a jeho úkolem je bank tichým sabotováním vykrádat a spoluhráče postupně eliminovat, aniž by ho kdo odhalil.

Napětí drží pravidelné hlasování u kulatého stolu, kde se Věrní snaží usoudit, kdo v jejich středu lže. Kdo hlasuje příliš horlivě proti jednomu člověku, budí stejné podezření jako ten, kdo mlčí a nechce se k ničemu vyjádřit. Zrádce přitom nemusí být ten nejtišší od stolu, často je to naopak ten, kdo hlasitě obviňuje ostatní, aby na sebe sám nestrhl pozornost.

Na co si dát pozor

Skryté role fungují jen tak dobře, jak dobře je skupina snáší.

Dobrá hra se skrytými rolemi nechá odhalenou menšinu ve hře až do konce a dá jí ještě reálnou šanci se zachránit. Špatně udělaná verze menšinu v momentě prozrazení fakticky vyřadí a zbytek stolu jen dohrává rozhodnutý zápas. Někomu navrch vadí lhát kamarádům do očí, byť jen na jeden večer, a takový hráč pak hru prožívá spíš jako nepříjemnou zkoušku než jako zábavu.

Problém bývá i vyřazení: ve hrách, kde prohraná strana zůstává mimo hru až do konce, může někdo sedět bez karty a bez tahu klidně dvacet minut. Tomu se v komunitě říká downtime, tedy čekání, kdy vy sami nic neděláte a jen sledujete ostatní. U menšího počtu hráčů se role snadno spočítají a dedukce ztrácí smysl. U velkého stolu se zase diskuze protahuje a hlasování se snadno změní spíš v hádku než ve hru. Vyplatí se předem vědět, že tahle mechanika unese občasnou křivdu a osobní špičky, jinak zbytečně kazí náladu i mimo stůl.

Shrnutí

Skryté role sednou partě, která ráda čte lidi a nevadí jí, že ji večer někdo obelže. Pro hráče, kteří chtějí hrát čistě proti hře bez podezírání spoluhráčů, se lépe hodí čistě kooperativní tituly bez zrádce v týmu. Kdo zatím neví, do čeho jde, může začít právě u Bang! nebo u Zrádců, obě hry ukazují princip v jasné a čitelné podobě.