Podívejte se na krabici Azulu nebo Cascadie v obchodě a všimnete si stejné věci: na obrázku je vždycky nějaká uspořádaná mozaika, ne chaotická hromada kostek. Přesně tomu se říká pattern building, česky skládání vzorů, mechanika, kde vás nečeká přímý souboj s protihráčem, ale spíš tichý zápas s vlastní deskou a omezenou nabídkou dílků. Vyhrává ten, kdo z náhodně nabízených kousků poskládá vzor podle pravidel líp než ostatní.

Co znamená pattern building

Pattern building popisuje mechaniku, kdy hráč skládá dlaždice, karty nebo jiné kousky do vzoru podle předem daných pravidel. Čím přesněji se mu vzor povede, tím víc bodů na konci partie získá. Vzorem může být barevná mozaika na desce, opakující se tvar nebo propojená krajina, podoba se hru od hry liší. Společné mají jedno: hra vždycky odměňuje přesné poskládání, ne náhodné rozhození dílků kamkoliv se vejdou. Od prostého pokládání destiček na plán, tedy tile-placementu, se tahle mechanika liší tím, že nestačí destičky jen naskládat vedle sebe, musí splňovat konkrétní tvar, barevnou posloupnost nebo sousedství.

Anglický termín se v češtině zatím nepřekládá jednotně. Nejčastěji se používá popisné spojení skládání vzorů, občas i tvorba vzorů nebo lidověji mozaikové skládání. Na krabici i v recenzích ale narazíte hlavně na anglické pattern building, protože pevný český ekvivalent se zatím neustálil, podobně jako u worker placementu nebo deckbuildingu.

Kde vzor tvoří mozaiku na zdi: Azul

Azul navrhl Michael Kiesling, v roce 2017 ho vydalo studio Plan B Games a o rok později si hra odnesla cenu Spiel des Jahres. Hraje se pro dva až čtyři hráče, partie trvá kolem třiceti až čtyřiceti pěti minut.

Hráči si postupně berou dlaždice jedné barvy ze společných zásobníků nebo ze středu stolu a ukládají je do řádků na vlastní desce. Když se řádek zaplní, jedna dlaždice z něj přeskočí na velkou mozaikovou zeď a zbytek zmizí ze hry. Zeď má pevně daná pravidla, kam který barevný čtverec smí přijít, takže hráč skládá vzor postupně, řádek po řádku, a hlídá přitom, aby mu na konci partie nezbyly nevyužité dlaždice, za které se strhávají body.

Kde se vzor skládá ze dvou pravidel najednou: Calico

Calico navrhl Kevin Russ, poprvé ho v roce 2020 vydalo studio Flatout Games a krátce nato ho do maloobchodu uvedlo americké AEG. Hraje se od jednoho do čtyř hráčů a partie zabere podobně jako Azul kolem třiceti až čtyřiceti pěti minut.

Na rozdíl od Azulu tu vzor nestačí poskládat jen podle barvy. Šestiúhelníkové dílky připomínající kousky látky se pokládají na vlastní deskovou plochu a body přinášejí víc věcí najednou: trojice stejnobarevných dílků vedle sebe přivolá knoflík, trojice dílků se stejným vzorem přiláká kočku a vhodně vyplněné okolí cílových polí přidá další body. Hráč tak neskládá jeden vzor, ale musí sladit víc vrstev pravidel naráz, což dělá z Calica trochu promyšlenější hlavolam než z Azulu.

Kde vzor roste do krajiny: Cascadia

Cascadia navrhl Randy Flynn a v roce 2021 ji vydalo studio Flatout Games ve spolupráci s AEG. Hra sbírala ceny a v roce 2022 získala Spiel des Jahres. Hraje se pro jednoho až čtyři hráče, partie trvá podobně jako u předchozích dvou her kolem třiceti až čtyřiceti pěti minut.

Místo čtverečků nebo šestiúhelníkových látek tu hráči skládají rovnou krajinu. Každé kolo si vezmou dvojici, destičku s biotopem a zvířecí žeton, a destičku musí přiložit k už postavené krajině tak, aby vznikaly souvislé oblasti stejného prostředí. Zvířecí žetony pak sedí jen na terénu, který jim vyhovuje, a to, jak moc mají být pohromadě nebo naopak roztroušené, určuje aktuální sada bodovacích karet pro danou partii. Vzor tu neroste podle jedné barvy jako v Azulu, ale podle toho, jak se prolínají biotopy s preferencemi zvířat.

Čím se pozná dobré provedení

Dobrá pattern-building hra dá hráči vidět vznikající vzor přímo před sebou, ne až ve výsledném součtu bodů na konci partie. Nedokončený řádek nebo špatně padlá barva se tak pozná hned u desky, ne až při závěrečném sčítání.

Druhý znak je omezená nabídka. Když si hráč nemůže vzít úplně cokoli, musí přizpůsobit plán tomu, co zrovna zbylo, a přesně tahle nedokonalost dělá z každé partie jinou skládačku.

Poslední znak je proměnlivost cílů, kterou třeba Cascadia řeší sadou karet měnících bodování zvířat, takže se stejná deska pokaždé hraje jinak.

Na co si dát pozor

Pattern building většinou nenabízí přímý souboj. Hráči si sice sahají do stejné nabídky dílků, ale výsledná partie se často odehrává spíš vedle sebe než proti sobě. Kdo touží po otevřené konfrontaci, kde soupeři aktivně blokují a napadají, si tu nepřijde na své.

Druhá věc je opakovatelnost. Jakmile hráč pochopí, jak vzor nejlíp poskládat, může se mu další partie zdát podobná té předchozí, hlavně u jednodušších titulů typu Azul. Cascadia a Calico tomu čelí proměnlivými cíli a kartami, které skládání pokaždé zamíchají jinak.

Shrnutí

Kdo chce pattern building v nejčistší, turnajově vyladěné podobě, sáhne po Azulu: pravidla se vysvětlí za pár minut a mozaiková zeď hned ukáže, jestli vzor sedí, nebo ne. Kdo má rád klidnější tempo a dvě vrstvy pravidel místo jedné, zkusí Calico s kočkami a knoflíky navrch. A kdo chce ke skládání vzorů přidat i budování krajiny a proměnlivé cíle zvířat, sedne mu spíš Cascadia, i za cenu složitějšího rozhodování v každém tahu.