Vyberete si roli kapitána, protože chcete rychle naložit zboží na loď. Jenže s kapitánem provede nakládku úplně každý u stolu, ne jen vy, a soupeři si mnou ruce, protože jim tahle volba vydělá skoro stejně jako vám. Přesně takhle vypadá role selection v akci: karta, kterou zvolíte, zmizí ze stolu do dalšího kola a někdy z ní kromě vás těží i ostatní. Ukážeme, co ten pojem znamená, čím se liší od podobného umisťování dělníků a na jakých hrách se dá princip nejlíp vidět.

Co znamená role selection

Role selection, česky výběr rolí nebo volba rolí, patří mezi mechaniky, které určují, jakou akci smíte ve svém tahu udělat. Na stole leží omezená nabídka rolí, obvykle karet, a každá dovoluje jinou činnost: stavět, obchodovat, útočit, sbírat suroviny. Hráči si je kolo od kola rozeberou a kdo přijde pozdě, bere to, co zbylo.

Roli nikdo neobsazuje fyzicky, jen si ji vezme.

Jakmile ji máte, zmizí ze stolu až do dalšího kola a nikdo jiný ji ten tah nedostane, i kdyby ji chtěl sebevíc. V některých hrách z vaší volby profitujete jenom vy. Jinde akci provedou všichni u stolu a vy si připíšete jen menší bonus navíc, což vás nutí přemýšlet nejen o tom, co chcete vy, ale i o tom, komu vaše volba pomůže.

Čím se liší od umisťování dělníků

Worker placement, česky umisťování dělníků, řeší podobný problém jinak. Tam pokládáte figurku přímo na akční políčko, a to políčko je do konce kola obsazené, stejně jako u role selection. Rozdíl je v tom, co se s obsazeným místem stane dál a kolik figurek vůbec máte k dispozici. Figurka zůstane stát na svém poli, hraje se s ní celé kolo a pak se vám vrátí zpátky do ruky. Role selection pracuje s kartami nebo žetony rolí, ne s figurkami, a hlavně: zvolená role často udělá něco pro celý stůl, ne jen pro toho, kdo si ji vzal. Tenhle typ sdílené akce ve worker placementu prakticky nenajdete, tam si každý hraje na svém písečku.

Puerto Rico: role, ze kterých těží celý stůl

Nejčistší ukázku najdete v Puerto Ricu, ekonomické hře Andrease Seyfartha z roku 2002. Na stole leží sedm karet rolí, mimo jiné osadník, řemeslník, obchodník, kapitán a stavitel, a hráč na tahu si jednu z nich vybere. Tady přichází to hlavní: akci provedou úplně všichni u stolu, ne jenom ten, kdo kartu zvolil. Vezmete si řemeslníka, a najednou produkují všichni, kdo mají obsazenou plantáž, včetně vašich soupeřů. Vy si k tomu připíšete jen jeden kus zboží navíc. Karta pak zmizí ze stolu do konce kola, takže hráč po vás už tuhle možnost nemá a musí sáhnout po něčem jiném.

Citadela: tajná volba se strachem ze soupeře

Citadela Bruna Faiduttiho z roku 2000 ukazuje jinou příchuť stejné mechaniky. Místo otevřeného výběru koluje mezi hráči ubývající balíček osmi karet postav, každý si jednu tajně nechá a zbytek posune dál sousedovi. Kartu si tak nemůžete vzít, pokud ji už schoval někdo před vámi, a nikdy si nejste jistí, jestli vaše vysněná postava mezitím nezmizela ze hry jako oběť Vraha. Napětí tady neplyne z toho, kolik akce vydělá ostatním, ale z toho, že vůbec netušíte, co si vybrali sousedé.

Čím se pozná dobré provedení

Dobrá role selection stojí na tom, že role jsou opravdu různé a žádná z nich není automatická volba pro každého. Když jedna karta vydělává výrazně víc než zbytek, hráči po ní sáhnou pořád dokola a ostatní role zůstanou ležet ladem. Platí to i naopak: role musí být natolik zajímavé, aby o ně stálo za to soupeřit, jinak se z volby stane formalita.

Druhý test je pořadí hráčů. Kdo je na tahu první, má nejširší nabídku, kdo je poslední, bere zbytek. Dobře udělaná hra tenhle handicap kompenzuje, ať už bonusem pro pozdější hráče, nebo tím, že zvolená role pomáhá i jim.

Na co si dát pozor

Se stoupajícím počtem hráčů role selection zhoustne, protože rolí je pořád stejně, ale zájemců o ně přibývá. Kdo hraje poprvé, často netuší, jaká role je silná, a otráví se, až mu ji někdo vezme před nosem. Vyplatí se první partii odehrát s krátkým vysvětlením, které role stojí za pozornost, jinak se první kolo změní v tápání.

Shrnutí

Role selection sedne hráčům, kterým nevadí, že jim plán zhatí soupeř rychlejší volbou, a baví je odhadovat, po čem sáhnou ostatní. Kdo chce klidnější hru bez závodu o to, kdo bude první na tahu, sáhne spíš po umisťování dělníků, kde konkurence o místo funguje jinak a dá se aspoň trochu naplánovat dopředu.