Karetní balíček putuje kolem stolu. Vezmete si jednu kartu, zbytek pošlete sousedovi vlevo, a za chvíli k vám dorazí další balíček od souseda vpravo. Tomuhle výběru z ruky do ruky se říká drafting a v moderních deskových hrách se objevuje čím dál častěji, ať už jde o karty, dílky nebo suroviny.

Co je drafting a odkud se pojem vzal

Anglické slovo draft znamená výběr nebo nábor, podobně jako draft hráčů v amerických sportovních ligách, kde týmy postupně vybírají volné hráče z jedné společné nabídky. V deskových hrách funguje princip stejně: místo kompletní sady karet nebo dílků najednou vybíráte postupně z omezené nabídky, kterou si hráči mezi sebou průběžně předávají nebo obnovují. Česky se ujalo počeštěné draftování, ve starších pravidlech narazíte i na prostý draft nebo popisné spojení výběr z ruky do ruky. Význam je pořád stejný: co si nevezmete teď, může vzít někdo jiný, a vy o tu možnost přijdete natrvalo.

S draftováním se dnes setkáte v jednoduchých karetních hrách i v expertních eurohrách, kde si hráči vybírají suroviny a akce z omezené nabídky. Pojem je natolik zažitý, že se používá i jako sloveso: draftnout kartu, draftnout dílek.

Jak probíhá typické draftovací kolo

Kolo draftování má pevný rytmus. Dostanete nabídku, ať je to ruka karet nebo řada dílků na hraní, vyberete si jednu věc, která zapadá do vaší rozehrané strategie, a zbytek pošlete dál. Než se k vám nabídka vrátí, prošla už rukama ostatních hráčů, takže nikdy nevybíráte z úplně čerstvého balíčku. Tenhle koloběh se opakuje, dokud se karty nebo dílky nespotřebují, a teprve pak nastupuje samotná partie s tím, co jste si během draftu naskládali.

Anglicky se tomu říká pick and pass.

Zkušení hráči si všímají, jaké karty se k nim vracejí ve druhém kole. Když pořád dokola dostávají karty jedné barvy nebo typu, znamená to, že si je ostatní nechtějí brát, a mohou se na ně zaměřit. Tomuhle čtení nabídky se říká čtení signálů a patří k nejzajímavější části draftování, protože se hra hraje i mimo váš vlastní tah.

Uzavřený draft a výběr z otevřené nabídky

Draftování má u stolu dvě běžné podoby. V uzavřeném draftu, jak ho znáte ze Sedmi divů světa, dostane každý hráč ruku karet, jednu si vezme a zbytek pošle sousedovi. Ruce tak kolují kolem stolu, v rámci jednoho věku pořád stejným směrem, a nikdo předem netuší, co mu doputuje za kolo nebo dvě. V otevřeném draftu, který používá třeba Azul, si hráči naopak vybírají dlaždice z několika výkladů uprostřed stolu, ne z ruky souseda, a co nikdo nevezme, putuje do společné hromádky, odkud si to může vzít někdo jiný. Nic tu neputuje z ruky do ruky, o nabídku soupeříte s ostatními přímo, a kdo špatně odhadne pořadí tahů, může přijít o dílek, který potřeboval nejvíc.

Podle čeho poznáte dobře udělaný draft

Dobrý draft se pozná podle toho, že i poslední karta v ruce něco znamená, místo aby byla jen odpad, který nikdo nechce. Hra vás nutí sledovat, co berou ostatní, protože karta, kterou nepotřebujete vy, může být přesně to, co chybí sousedovi. Tomu se říká hate draft: vzít soupeři něco jen proto, aby to nedostal on, i když vám to vlastní tah zhorší. Slabě udělaný draft naopak nabízí kola plná karet, které nikdo nechce, a hráči jen mechanicky posouvají balíček dál, aniž by nad výběrem přemýšleli.

Draftování se dá snadno splést s deckbuildingem, tedy mechanikou, kde si balíček karet postupně kupujete a vylepšujete mezi jednotlivými koly. Liší se v jednom: v draftu vybíráte z ruky nebo z nabídky, kterou vám nabídli ostatní hráči, v deckbuildingu nakupujete z trhu, který je pro každého stejný.

Na co si dát pozor

Draftování umí ve vyšším počtu hráčů hru zpomalit, hlavně když někdo dlouho váhá, kterou kartu pustit dál. Řada novějších her řeší výběr současně: všichni si vyberou najednou a teprve pak si ruce vymění, takže nikdo nečeká se založenýma rukama na souseda. Při výběru hry si všímejte, jestli pravidla tohle ošetřují, protože právě na tom stojí, jestli draft plyne svižně, nebo se u stolu zadrhává.

Shrnutí

Draftování hledejte v krabici, když chcete hru, která je pokaždé jinak poskládaná a nutí vás sledovat i cizí tahy, ne jen svůj vlastní plán. Kdo touží po klidnější partii bez neustálého přepočítávání soupeřových karet a bez soupeření o každou kartu, sáhne radši po jiné mechanice. Deckbuilding, worker placement a další příbuzné pojmy fungují jinak a zaslouží si vlastní vysvětlení.