V recenzích se to hemží anglickými výrazy, které nikdo nepřekládá, hra prý stojí na worker placementu s prvky engine buildingu a ve druhé půlce partie se z ní stane závod o area control. Přeloženo do češtiny: pokládáte figurky na akční políčka, stavíte si soustavu, která vám vydělává, a nakonec se perete o převahu na mapě. Na rozdíl od pojmů, které u stolu padnou hned první večer, popisují herní mechaniky jedinou věc, totiž co u stolu doopravdy děláte.

Co je herní mechanika

Mechanika je pravidlo nebo skupina pravidel, která říká, jak se ve hře jedná. Ne o čem hra je, ale co držíte v ruce a co s tím uděláte. Téma se dá vyměnit, mechanika ne. Krabice o středověké vesnici a krabice o vesmírné stanici můžou stát na úplně stejném postupu. Když víte, které mechaniky vám sedí, vyberete si hru rychleji než podle obrázku na víku.

Skoro žádná hra nestojí na jediné mechanice. Většina jich kombinuje tři nebo čtyři a zajímavá je právě ta kombinace. Názvy níž jsou proto stavební kameny, ne škatulky.

Jak si v tahu vybíráte akci

Worker placement, česky umisťování dělníků. Ve svém tahu postavíte figurku na políčko s akcí a tu akci provedete. Obsazené místo už nikdo jiný v tomhle kole nepoužije, takže se hraje hlavně o pořadí a o to, co soupeř vezme dřív. Uwe Rosenberg to v Agricole postavil na shánění dřeva a jídla pro rodinu, jednodušší podobu má Doba kamenná, kterou u nás vydal Mindok. Dobré provedení poznáte podle toho, že políček je právě tak málo, aby obsazení bolelo, a přitom vám vždycky zbyde nějaká volba.

Action programming, česky programování akcí. Tahy si naskládáte dopředu a naslepo, potom se vyhodnocují v pořadí, ve kterém jste je položili. Když se mezitím situace změní, díváte se, jak váš plán narazí do zdi. Colt Express Christopha Raimbaulta takhle posílá bandity po vlaku, RoboRally Richarda Garfielda z roku 1994 řídí robota v továrně plné pásů a laserů. Baví to lidi, kteří snesou, že se jejich pečlivý plán rozsype cizí vinou.

Action point allowance, česky body akcí. Dostanete na tah určitý počet bodů a utrácíte je za jednotlivé úkony. Systém je pružný, ale u nerozhodných hráčů prodlužuje čekání, protože možností bývá moc.

Simultaneous action selection, česky současné tahy. Všichni si naráz a potají zvolí, co udělají, a pak se volby odkryjí. Čekání tím skoro mizí, takže tenhle systém dobře snáší velké skupiny. Cenou je, že se hůř reaguje na to, co zrovna chystají soupeři.

Co se dá dělat s kartami

Deck-building, česky budování balíčku. Začínáte s chabým balíčkem a během partie do něj kupujete lepší karty ze společné nabídky. Koupená karta se zamíchá mezi ostatní a za pár kol se vám vrátí do ruky. Žánr rozjel Dominion Donalda X. Vaccarina, který vydalo Rio Grande Games v roce 2008. Dnes se ten princip objevuje i ve hrách s mapou. Břink! Velká podzemní loupež, česky vydaný Clank! od REXher, nechá hráče s postaveným balíčkem lézt podzemím a budit draka. Provedení stojí a padá na tom, jestli jde z balíčku slabé karty vyhazovat. Bez toho se vám první bezcenné karty vracejí až do konce partie.

Draft, česky draftování. Dostanete do ruky několik karet, jednu si necháte a zbytek pošlete sousedovi. Rozhodujete se tedy dvakrát: co chcete vy a co nechcete dát dál. V 7 divech světa od Antoina Bauzy takhle vzniká antické město, kapesní podobu má karetní Sushi Go! od Phila Walkera-Hardinga. Draft dobře snáší větší počty hráčů, protože všichni vybírají naráz a čekání skoro odpadá.

Set collection, česky sbírání sad. Sbíráte karty nebo žetony a body dostanete až za skupinu, která patří k sobě. Jednotlivý kousek skoro nic neznamená, hodnotu má až sada. V Jízdenky, prosím! od Alana R. Moona sbíráte vagónové karty jedné barvy tak dlouho, dokud jich nemáte dost na obsazení konkrétní trati.

Trick taking, česky zdvihové hry. Každý zahraje jednu kartu a zdvih bere ten, kdo dal nejvíc podle pravidel barev. Znáte to z mariáše nebo z bridže. Moderní hry si s tím vyhrály po svém: Odysea: Společně k deváté planetě od Thomase Singa je kooperativní zdvihovka, ve které si hráči skoro nesmějí sdělovat informace.

Hand management, česky práce s rukou. Nejde o samostatný systém, spíš o dovednost, kterou hra vyžaduje. Karta má víc použití a vy volíte, na co ji obětujete. Čím víc funkcí jedna karta má, tím bolestivější je každá volba.

Co roste na stole

Engine building, česky stavba motoru. Během partie skládáte soustavu karet nebo budov, které se navzájem spouštějí. V prvních kolech vyděláte skoro nic, v posledních se jediný tah rozjede do dlouhého řetězce a je to ten nejlepší pocit, co deskovky nabízejí. Na křídlech od Elizabeth Hargrave staví motor z karet ptáků, Splendor Marca Andrého ho zjednodušuje na nákup karet, které zlevňují další nákupy. Slabina je stejná u všech: kdo se ve stavbě zpozdí, obvykle už nemá jak dohnat.

Tableau building, česky budování tabla. Blízký příbuzný. Karty si nepokládáte do balíčku, ale před sebe na stůl, kde tvoří rostoucí sestavu. Divukraj, česky vydaný Everdell, staví tablo lesního městečka a k tomu přidává umisťování dělníků. Tahle dvojice je dnes běžná.

Tile placement, česky pokládání kachlíků. Táhnete dílek a hledáte, kam ho položit, aby vám seděl. Herní plocha tak vzniká teprve během partie a nikdy dvakrát stejná. Carcassonne Klause-Jürgena Wredeho staví krajinu z kartiček s cestami a městy, Kingdomino Bruna Cathaly z toho udělá hříčku, kterou zvládnete zhruba za dvacet minut.

Pattern building, česky skládání vzoru. Máte danou mřížku a doplňujete do ní dílky podle barevných nebo číselných pravidel. Azul Michaela Kieslinga skládá vzory z dlaždic, Sagrada dělá totéž s kostkami, které se berou ze společné zásoby. Sedí lidem, kteří mají rádi hlavolamy a nepotřebují u stolu konflikt.

Route building, česky stavba sítí. Obsazujete spoje mezi body a snažíte se propojit místa, která máte na tajných kartách. Jízdenky, prosím! jsou nejrozšířenější příklad a fungují proto, že soupeř vám může trať sebrat dřív, než na ni budete mít karty.

Area control neboli area majority, česky kontrola území. Na plán rozmisťujete své jednotky a body dostane ten, kdo má v dané oblasti převahu. El Grande Wolfganga Kramera a Richarda Ulricha z roku 1995 je učebnicová podoba, Small World Philippa Keyaertse totéž zabalí do fantasy ras, které v průběhu partie necháte upadnout a vezmete si nové. Konflikt je tady přímý a viditelný. V partě, kde se někdo uráží, to bývá zdroj dusna.

Kde do hry vstupuje náhoda

Push your luck, česky pokoušení štěstí. Můžete pokračovat a získat víc, nebo se zastavit a nechat si, co máte. Když to přeženete, přijdete o celý výnos z kola. Can’t Stop Sida Sacksona z roku 1980 je ta nejčistší podoba, u nás je známější Kvedlalové z Kvedlinburku od Wolfganga Warsche, kde se ingredience tahají z pytlíku, dokud kotlík nebouchne.

Bag building, česky budování pytlíku. Totéž co deck-building, jen místo balíčku plníte látkový pytlík žetony. Táhnete naslepo, takže se k plánování přidá napětí z toho, co vám přijde do ruky.

Roll and write, česky hoď a zapiš. Hodí se kostkami a všichni zapisují do vlastního archu. Qwixx od Steffena Benndorfa vystačí s pár kostkami a blokem. Čekání tady prakticky neexistuje, protože hrají všichni naráz, což je u větších skupin velká přednost.

Dice drafting, česky výběr kostek. Kostky se hodí do společné zásoby a hráči si z ní postupně berou. Náhoda určí nabídku, rozhodnutí zůstane na vás. Sagrada tenhle postup spojuje se skládáním vzoru.

Co se děje mezi hráči

Kooperativní hry, anglicky co-op. Hrajete společně proti hře a buď vyhrají všichni, nebo nikdo. Pandemic Matta Leacocka posílá hráče léčit čtyři nemoci dřív, než se epidemie vymkne, Hanabi Antoina Bauzy staví na tom, že nevidíte vlastní karty a spoléháte na nápovědy ostatních. Typická slabina se jmenuje alfa hráč. Když jeden člověk vidí nejlepší postup, začne ostatním diktovat tahy. Hry s tajnými informacemi tomu brání líp než domluva u stolu.

Hidden role, česky skryté role. Každý dostane tajnou příslušnost a hraje za svůj tým, aniž by ho odhalil. Bang! Emiliana Sciarry rozdá šerifa, pomocníky, bandity a odpadlíka a nechá je střílet po sobě. The Resistance Dona Eskridge tenhle princip zbaví komponent skoro úplně a stojí jen na hlasování a podezření. Funguje to od pěti lidí výš, ve třech se to rozpadne.

Bluffing, česky blafování. Tvrdíte něco, co nemusí být pravda, a soupeři na to sázejí. Skull od Hervé Marlyho je celý postavený na jediné otázce, jestli soupeř pod hromádkou schoval lebku.

Auction, česky dražba. O to, co je ve hře, se licituje. Kdo přeplatí, dostane věc a zaplatí za ni víc, než je zdravé. Modern Art Reinera Knizii z roku 1992 dodnes ukazuje, jak dražba dokáže hráče přinutit určit cenu za soupeře.

Trading a negotiation, česky směna a vyjednávání. Hráči si mezi sebou vyměňují suroviny a domlouvají se. Catan Klause Teubera z roku 1995 tenhle prvek proslavil a zároveň ukázal jeho stinnou stránku: kdo neumí smlouvat, obchoduje nevýhodně, i když hraje dobře.

Variable player powers, česky asymetrické schopnosti. Každý hráč začíná s jinou postavou, frakcí nebo deskou a pravidla pro něj platí trochu jinak. Druhá partie se pak hraje odjinud, což zvedá znovuhratelnost. Prodlouží to ovšem výklad pravidel a nováček dlouho netuší, jestli má slabou pozici, nebo jen hraje špatně.

Take that, česky přímé škodění. Karty a efekty, kterými si hráči navzájem boří plány. V jedné partě je to sůl večera, v jiné důvod, proč se krabice podruhé neotevře. Hodí se to vědět dopředu.

Asociace a dedukce. Krycí jména Vlaady Chvátila z dílny českého Czech Games Edition stojí na jednoslovné nápovědě a na tom, jak si ji tým vyloží. Cluedo Anthonyho E. Pratta z roku 1949 je zase školní ukázka vylučování, kdy z odpovědí ostatních skládáte, co drží v ruce.

Pojmy, které mechanika nejsou, ale pletou se s ní

Legacy popisuje, že se hra napříč sérií partií trvale mění. Do krabice se lepí nálepky, píše se do ní a některé karty se trhají. Pandemic Legacy: Rok 1 od Matta Leacocka a Roba Daviaua je nejznámější případ: co v jedné partii uděláte, formuje váš svět ve všech dalších. Legacy je způsob vydání hry, ne mechanika.

Kampaň znamená, že partie na sebe navazují, ale komponenty zůstávají nedotčené. Krabici tedy můžete začít znovu nebo ji půjčit dál.

Solo režim je varianta pro jednoho hráče. U některých titulů plnohodnotná, u jiných dodatek na poslední straně pravidel.

Point salad, doslova bodový salát. Posměšná přezdívka pro hry, kde se boduje skoro za všechno. Vypadá to štědře, jenže když má hráč sedm cest k bodům, těžko pozná, která z nich se zrovna vyplatí.

Jak se mechaniky uvádějí v popisech her

V databázích a v e-shopech u hry najdete seznam mechanik. Bývá dlouhý a ne vždycky užitečný, protože do něj spadnou i drobnosti, které se za celou partii objeví jednou.

Dívejte se na první dvě položky. Ty obvykle popisují, co budete dělat většinu času. Zbytek je koření.

Jak se mechaniky kombinují

Popis hry jednou mechanikou skoro nikdy nesedí.

Na křídlech míchá stavbu motoru s tablem a se sbíráním sad. Jízdenky, prosím! spojují sbírání sad se stavbou sítí. Kvedlalové kombinují pytlík s pokoušením štěstí a k tomu přidávají nákup nových ingrediencí, tedy vzdálený příbuzný deck-buildingu.

Zajímavé bývá právě to napětí mezi kombinovanými prvky. Sbírání sad vás nutí čekat na správnou kartu, stavba sítí vás nutí jednat hned, než trať sebere soupeř. Hra, která obě věci postaví proti sobě, dá hráči rozhodnutí, nad kterým stojí za to přemýšlet.

Podle mechaniky se vybírá líp než podle tématu

Když se vám hra líbila, zkuste pojmenovat, co jste v ní dělali. Právě to je vodítko pro další nákup.

Bavilo vás, že se vám na konci partie rozjel řetězec efektů? Hledejte engine building. Líbilo se vám vybírat z nabídky a soupeři brát pod rukama? Jděte po draftu. Chcete hrát s partou, která se ráda hádá? Vyjednávání a skryté role. Vadí vám konflikt? Vyhněte se kontrole území a zkuste skládání vzoru nebo kooperaci.

Téma vám řekne, jestli krabici otevřete. Mechanika rozhodne, jestli ji otevřete podruhé.

Na co si dát pozor

  • Název mechaniky neříká nic o obtížnosti. Worker placement se dá udělat jako patnáctiminutová hříčka i jako tříhodinová krabice.
  • Anglické a české pojmenování se používají promíchaně. V českých recenzích běžně narazíte na worker placement i na umisťování dělníků v jednom odstavci.
  • Hranice mezi mechanikami jsou volné. Bag building je vlastně deck-building s pytlíkem a nikdo se kvůli tomu nehádá.
  • Oblíbená mechanika není záruka. Dvě hry se stejným systémem se můžou hrát úplně jinak podle toho, jak přísně jsou nastavené.
  • Pozor na kombinaci mechaniky a party. Kontrola území a skryté role produkují konflikt, takže se vyplatí vybírat podle toho, s kým hrajete. V některých partách je to zábava, v jiných konec večera.

Kterou mechaniku zkusit jako první

Pro nováčky, kteří s deskovkami teprve začínají, funguje nejlíp draft a sbírání sad. Pravidla se dají vysvětlit za pár minut, čekání je krátké a hráč hned vidí, co jeho volba udělala. Přesně tyhle znaky mají dobré vstupní deskovky.

Kdo chce o stupeň výš, ať zkusí stavbu motoru. Odměna přichází později, ale právě ta ji dělá tak návykovou. Worker placement si nechte na chvíli, kdy vám u stolu nevadí, že vám někdo sebere místo, se kterým jste počítali. Je to jedna z nejrozšířenějších mechanik moderních her a stojí za to se k ní dostat. Jen se na ni nováček ve špatné partě nadře víc, než by musel.