Vytáhnete kartičku, otočíte ji a hledáte, kam pasuje. Celé Carcassonne se dá vysvětlit za pět minut a přesto u něj lidé sedí přes dvacet let. Háček je v tom, že se u stolu pravidelně hraje se dvěma třemi chybami, o kterých nikdo neví.

Tenhle návod projde přípravu, jeden tah, bodování i sporná místa.

Co je Carcassonne za hru

Autorem je Klaus-Jürgen Wrede, hru vydalo v roce 2000 německé nakladatelství Hans im Glück a o rok později posbírala Spiel des Jahres i Deutscher Spiele Preis. Jmenuje se podle jihofrancouzského opevněného města.

Základní krabice počítá se dvěma až pěti hráči a vydavatel uvádí věk od sedmi let a partii kolem pětatřiceti minut, reálné rozpětí bývá širší, anglická Wikipedie mluví o třiceti až devadesáti minutách. Sedí to: ve dvou hra odsýpá, v pěti se krajina rozroste a čeká se déle. U dětí rozhoduje spíš schopnost udržet pozornost a počítat do dvaceti než čtení, protože v krabici nejsou žádné texty. Mechanicky jde o pokládání kachlíků, tedy o to, že společný herní plán vzniká teprve během partie z kartiček, které hráči taháte naslepo. Bližší vysvětlení téhle a dalších mechanik najdete ve slovníku herních mechanik.

Co je v krabici

Základní hra obsahuje 72 kartiček krajiny s cestami, městy, loukami a kláštery. K tomu 40 dřevěných panáčků v pěti barvách, tedy osm na hráče, a počítadlo bodů.

Jeden z osmi panáčků slouží jako ukazatel na bodovací stupnici, takže do krajiny jich reálně pokládáte sedm. Tomuhle dřevěnému panáčkovi se v deskoherní hantýrce říká meeple a slovo pochází právě z Carcassonne. Pokud vám podobné výrazy nic neříkají, projděte si slovníček pojmů pro začátečníky.

Příprava

Doprostřed stolu položte startovní kartičku lícem nahoru. Poznáte ji podle odlišné rubové strany. Zbylé kartičky zamíchejte a nechte je lícem dolů, ideálně v několika hromádkách, aby na ně všichni dosáhli. Každý hráč si vezme osm panáčků jedné barvy, jednoho položí na nulu bodovací stupnice a zbytek si nechá před sebou.

Hráči pak střídají tahy po směru hodinových ručiček.

Průběh tahu má tři kroky

Zaprvé kartička. Vytáhnete jednu kartičku naslepo a musíte ji položit tak, aby přiléhala aspoň jednou hranou k už ležící kartičce a aby na styčné hraně navazovala krajina. Cesta na cestu, hradba na hradbu, louka na louku. Kartičkou smíte libovolně otáčet. Když opravdu nepasuje nikam, odložíte ji stranou a taháte znovu.

Zadruhé panáček. Nepovinně smíte postavit jednoho svého panáčka na kartičku, kterou jste právě položili. Nikam jinam. Panáček může být loupežník na cestě, rytíř ve městě, mnich v klášteře nebo sedlák na louce. Pokládá se vždy jen jeden a jen tehdy, když vám nějaký zbývá.

Platí přitom hlavní omezení celé hry: na útvar, kde už stojí panáček kteréhokoli hráče, dalšího postavit nesmíte. Rozhoduje se to podle celého propojeného útvaru, ne podle jedné kartičky. Právě proto se hraje na to, spojit svým dílkem cizí město s vlastním.

Zatřetí bodování. Pokud jste svým tahem dokončili nějaký útvar, hned se boduje a panáčci z něj se vracejí majitelům do zásoby. Výjimkou jsou sedláci na loukách, ti zůstávají v krajině až do konce hry.

Jak se boduje během hry

Dokončená cesta je uzavřená na obou koncích. Koncem je křižovatka, brána města, klášter nebo napojení cesty samy na sebe do kruhu. Přinese jeden bod za každou kartičku, přes kterou vede.

Dokončené město je obehnané hradbami dokola, bez jediné mezery. Dá dva body za každou kartičku města a dva body navíc za každý erb, který se v něm nachází.

Dokončený klášter je ten, kolem kterého leží všech osm sousedních kartiček. Mnich za něj bere devět bodů, tedy jeden za klášter a jeden za každou okolní kartičku.

Když na jednom útvaru stojí panáčci víc hráčů, boduje ten, kdo jich tam má nejvíc. Při rovnosti dostávají plný počet bodů všichni zúčastnění, body se nedělí.

Konec hry a bodování luk

Partie končí ve chvíli, kdy někdo položí poslední kartičku z hromádky. Pak se dopočítá všechno rozdělané.

Nedokončené město dá jeden bod za kartičku a jeden bod za erb. Nedokončená cesta dá jeden bod za kartičku, tedy stejně jako dokončená. Nedokončený klášter přinese jeden bod za sebe a jeden za každou už položenou sousední kartičku.

A pak přijdou louky, kde partie často změní vítěze. Sedláci celou hru jen leželi v trávě a teď se ukáže proč. Podle současných pravidel dostane hráč, který má na dané louce nejvíc sedláků, tři body za každé dokončené město, které s tou loukou sousedí. Louka se přitom počítá jako celek, jenž je ohraničený cestami, hradbami a okrajem krajiny.

Tady pozor, protože právě bodování luk se mezi vydáními Carcassonne měnilo a starší krabice mají v pravidlech jiný postup i jiné sazby. Když hrajete se starším vydáním nebo s pravidly staženými z internetu, ověřte si sazbu v sešitu, který máte v krabici, a domluvte se na ní před začátkem partie. Zbytek pravidel je napříč edicemi stabilní, spor vzniká skoro vždycky jen kolem luk.

Nejčastější omyly v pravidlech

Panáček na jinou kartičku, než jste právě položili. Nejde to. Panáček se pokládá výhradně na dílek, který jste v tomto tahu přiložili.

Dva panáčci na jedno město. Nesmí se, pokud je město propojené. Připojit svého rytíře k cizímu městu jde jen tak, že položíte kartičku, která dvě dosud oddělená města spojí. Panáčci pak v tom městě zůstanou oba a boduje ten, kdo jich tam má víc.

Dvoukartičkové město. V současném vydání se boduje běžnou sazbou dva body za kartičku. Starší edice s ním zacházely zvlášť, takže se u stolu občas objeví tvrzení, že platí méně.

Klášter se boduje průběžně. Neboduje. Devět bodů dostanete až v okamžiku, kdy je obklopený všemi osmi kartičkami, nebo na konci hry podle toho, co kolem něj leží.

Sedlák se vrací po dokončení města. Nevrací. Kdo pošle panáčka na louku, počítá s tím, že ho do konce partie neuvidí.

Kartička, která nepasuje. Nepokládá se násilím a nezůstává v ruce. Odloží se stranou a taháte znovu.

Většina těchhle sporů se dá vyřešit nahlédnutím do sešitu. Jak v pravidlech hledat rychle, popisuje návod na čtení pravidel.

Krátké otázky od stolu

Musím panáčka položit, když můžu? Nemusíte. Pokládání je vždy nepovinné a šetření panáčků na později je legitimní taktika.

Co když mi dojdou panáčci? Hrajete dál, jen kartičku položíte bez panáčka. Zásoba se vám vrátí, jakmile se dokončí útvar, kde nějaký máte.

Můžu položit kartičku tak, aby se dotýkala víc dílků naráz? Ano, a je to běžné. Musí ale sedět všechny styčné hrany, ne jen jedna.

Jak se hra chová ve dvou a jak v pěti? Ve dvou je Carcassonne klidnější a dá se plánovat, protože mezi vašimi tahy se toho tolik nestane. V pěti se krajina promíchá natolik, že spíš reagujete, než plánujete, a přibude blokování soupeřů. Souvislosti rozebírá text o interakci, náhodě a taktice a také průvodce výběrem podle počtu hráčů.

Co čekat od první partie

Carcassonne se běžně doporučuje jako gateway hra, tedy vstupní titul pro někoho, kdo moderní deskovky nezná. Pravidla vyložíte za pár minut a první kolo si hráči osahají, o co jde. Slabinou je závěrečné počítání luk, které nováčky umí zaskočit. Kdo první partii odehraje bez sedláků a přidá je až podruhé, obvykle si užije obojí víc. Pravidla tím sice trochu ohnete, ale zbytek hry funguje beze změny.

Základní hra vyšla v české verzi a v krabici najdete česká pravidla. Konkrétní vydání se v čase obměňují a s nimi i obsah krabice a cena, takže si před koupí ověřte, co přesně kupujete, hlavně u variant typu Big Box s přibalenými rozšířeními.