Řeknete jedno slovo k obrázku, který ostatní nevidí, a doufáte, že polovina stolu tipne správně a druhá se splete. Tahle podivná rovnováha je celý Dixit, hru Jeana-Louise Roubiry s ilustracemi Marie Cardouat, kterou od roku 2008 vydává francouzský Libellud. Pravidla Dixitu se vejdou na dvě stránky, jenže bodování obsahuje past, o kterou zakopne skoro každý nový vypravěč.

Co Dixit je a komu sedne

U stolu leží balíček velkých karet se snovými ilustracemi. Žádný text, žádná čísla, jen obrázky, které si každý vyloží po svém. V každém kole je jeden hráč vypravěčem. Vybere si ze své ruky kartu, nahlas k ní řekne nápovědu a ostatní se snaží mezi vyloženými obrázky poznat, který byl ten jeho.

Hra počítá se třemi až šesti hráči, výrobce ji doporučuje od osmi let a partie trvá zhruba půl hodiny. Věková hranice tu závisí hlavně na tom, jestli dítě zvládne vymyslet nápovědu a nezveřejnit ji rovnou celou. Číst nic nemusí, což je u rodinného stolu výhoda, o které mluvíme i v článku o výběru hry podle věku.

Dixit patří mezi gateway hry, tedy tituly, které do moderních deskovek pustí i člověka, jenž doteď znal jen Člověče. Co takovou hru dělá dobrou vstupní branou, rozebírá text o gateway hrách.

Co najdete v krabici

Základ tvoří 84 ilustrovaných karet, jsou větší než běžné hrací karty a právě formát je součástí zážitku, protože detaily na obrázku se hledají snadněji.

K tomu patří dřevěné figurky zajíců, jeden pro každého hráče, herní plán s bodovací dráhou a sady číslovaných hlasovacích žetonů. Každý hráč má žetony ve své barvě, aby bylo po odhalení jasné, kdo pro co hlasoval.

Počty žetonů a figurek se u novějších vydání mírně liší, seznam komponent najdete na první stránce pravidel.

Příprava

Postavte zajíčky na startovní políčko bodovací dráhy. Každý hráč si vezme sadu hlasovacích žetonů ve své barvě.

Použijete jen tolik čísel, kolik je hráčů. Ve čtyřech tedy žetony s čísly jedna až čtyři, v pěti jedna až pět, v šesti jedna až šest.

Zamíchejte balíček a rozdejte každému šest karet do ruky. Zbytek zůstane jako dobírací balíček. První vypravěč může být kdokoli, obvykle ten, kdo hru přinesl.

Jak vypadá jedno kolo

Vypravěč si prohlédne svou ruku a vybere jednu kartu, kterou nikomu neukáže. Nahlas k ní řekne nápovědu. Může to být jedno slovo, celá věta, zvuk, útržek písničky nebo název filmu.

Ostatní hráči si potom ze své ruky vyberou kartu, která k nápovědě sedí co nejlépe, a podají ji vypravěči lícem dolů. Vypravěč všechny karty zamíchá dohromady i se svou a vyloží je na stůl lícem nahoru. Očísluje je podle pořadí, ve kterém leží, nebo se použijí čísla na herním plánu.

Teď se hlasuje. Každý kromě vypravěče položí lícem dolů žeton s číslem karty, o které si myslí, že patří vypravěči. Pro vlastní kartu hlasovat nesmíte. Vypravěč nehlasuje vůbec.

Žetony se odhalí najednou, spočítají se body a všichni si doberou karty do šesti. Vypravěčem se stane další hráč po směru hodinových ručiček.

Bodování a past uprostřed něj

Bodování má tři situace a stojí za to je vyložit dřív, než začnete hrát.

Když vypravěčovu kartu uhodnou všichni, vypravěč nedostane nic a všichni ostatní si připíšou dva body. Když ji neuhodne nikdo, dopadne to stejně: vypravěč nula, ostatní po dvou bodech. Ve všech ostatních případech si vypravěč připíše tři body a stejné tři body dostane každý, kdo jeho kartu poznal.

K tomu se přičítá bonus, na který se často zapomíná. Každý hráč kromě vypravěče získá jeden bod za každý hlas, který sebrala jeho vlastní karta. Vyplatí se tedy přihazovat obrázky, které vypadají jako pravděpodobná odpověď.

Z toho plyne celá logika hry.

Příliš doslovná nápověda znamená, že uhodnou všichni a vypravěč zůstane s prázdnou. Příliš osobní narážka, které nemá šanci porozumět nikdo kromě autora, dopadne úplně stejně. Vypravěč potřebuje trefit stav, kdy někdo uhodne a někdo ne.

Kdy partie končí

Základní pravidla ukončují hru ve chvíli, kdy se dobere poslední karta z balíčku. Vyhrává hráč, jehož zajíc je na dráze nejdál. Část vydání navíc uvádí druhou podmínku: partie skončí, jakmile někdo dosáhne třiceti bodů. Obě verze se v praxi liší hlavně délkou, takže si zkontrolujte, co má ve svých pravidlech vaše krabice. Rozdíl mezi patnácti minutami a hodinou u stolu poznáte hned, což je téma, kterému se věnujeme v textu o herní době.

Nejčastější omyly v pravidlech

Vypravěč hlasuje. Nehlasuje. Jeho kartu hledají ostatní, on sám žeton nepokládá.

Hlas pro vlastní kartu. Zakázaný tah, který se u nováčků objevuje pravidelně. Vlastní obrázek poznáte, takže by to nedávalo smysl.

Bonus za hlasy se zapomíná. Jeden bod za každý hlas na vaši kartu se počítá i v kole, kdy jste vypravěčovu kartu netrefili. Bez tohohle pravidla se hra hraje výrazně plošeji.

Nápověda musí být jedno slovo. Nemusí. Pravidla povolují věty, zvuky i útržky písní. Omezení na jediné slovo je domácí varianta, na které se stůl může domluvit, ale v základních pravidlech není.

Karty se dobírají hned. Doplňují se až po vyhodnocení kola, ne v jeho průběhu.

Nápovědu vysvětluje vypravěč hned. Po odhalení žetonů ano, klidně. Během hlasování ale nesmí nic doplňovat, jinak by kolo ztratilo smysl.

Krátké FAQ

Dá se Dixit hrát ve třech? Ano, pravidla pro tři hráče se ale mění. Hraje se se sedmi kartami v ruce a každý z obou hráčů kromě vypravěče přidává dvě karty místo jedné, aby bylo na stole z čeho vybírat. Přesné znění najdete v pravidlech své krabice.

Můžu použít název filmu nebo písničky? Můžete. Podmínkou je jen to, aby nápovědu mohl pochopit aspoň někdo u stolu.

Co když má karta pro každého jiný význam? To je vlastně smysl celé hry. Karty jsou schválně nejednoznačné a stejný obrázek znamená pro každého něco jiného.

Potřebuji rozšíření? Základní krabice s 84 kartami vystačí na desítky partií. Rozšíření se hodí až ve chvíli, kdy začnete karty poznávat podle rubu.

Hodí se Dixit jako první desková hra? Pro rodinu i pro partu, která si chce jen povídat, se hodí dobře. Kdo hledá plánování a soupeření, bude zklamaný, protože Dixit stojí na asociacích. Jak si vybrat titul na první nákup, rozebírá článek o první deskovce.

Co uvádí vydavatel

Autorem hry je Jean-Louis Roubira, dětský psychiatr, ilustrace vytvořila Marie Cardouat a hra vychází u francouzského vydavatelství Libellud od roku 2008. V roce 2010 získala německé ocenění Spiel des Jahres, tedy Hru roku, což je u nenáročné asociační hříčky spíš vzácnost. Základní krabice počítá se třemi až šesti hráči od osmi let, obsahuje 84 karet a partie zabere kolem třiceti minut. Na český trh ji přináší ADC Blackfire a v češtině vyšla i řada rozšíření, která do balíčku přidávají nové sady obrázků. Pravidla se přitom nemění, takže se dají míchat dohromady.