Dračí doupě se v obchodech neprodává mezi krabicemi s plánem a figurkami a hledat ho tam nemá smysl. Je to hra na hrdiny, tedy formát, kde místo herního plánu pracujete s příručkou, papírem a kostkami. Kdo čeká deskovku, bude první večer překvapený. Kdo ví, do čeho jde, si u stolu vystačí s tužkou.

V čem se hra na hrdiny liší od deskovky

U deskové hry máte pevný plán, komponenty a uzavřený prostor možností. Cíl je daný, tahy jsou vymezené a partie skončí, když někdo naplní podmínku vítězství.

Ve hře na hrdiny nic z toho není. Jeden z účastníků připravuje příběh a svět, ostatní hrají jednotlivé postavy a popisují, co dělají. Herní plán chybí, protože situaci nese popis a představivost. Kostky vstupují do hry až ve chvíli, kdy je výsledek nejistý, typicky v souboji nebo při riskantní akci. Chybí tu i vítěz v běžném smyslu. Sezení skončí splněným úkolem, útěkem z podzemí nebo smrtí družiny, a příště se pokračuje dál. Odtud plyne i největší rozdíl v přípravě: deskovku vytáhnete z police a hrajete, u hry na hrdiny někdo musí předem připravit, co se bude dít. Pojmy, které se kolem obou světů motají, vysvětluje slovník herních mechanik.

Kdo je Pán jeskyně

V klasickém Dračím doupěti se ten, kdo vede hru, jmenuje Pán jeskyně. Připravuje příběh, mapy a nestvůry, popisuje hráčům, co jejich postavy vidí, a rozhoduje sporné situace u stolu. Hraje za všechny postavy, které nepatří hráčům, tedy za krčmáře i za draka.

Nehraje ale proti družině. Jeho úkolem je stavět hráčům do cesty překážky a nechat je, ať si s nimi poradí po svém. Když se rozhodnou obejít stráž úplatkem místo mečem, příběh se přizpůsobí.

V Dračím doupěti II se stejná role jmenuje Průvodce hrou. Označení se liší podle verze, princip zůstává.

Pro první sezení je rozumné, aby Pána jeskyně dělal ten, kdo si přečte pravidla celá. Připravit příběh a zároveň se učit systém je práce navíc, i když si ji nikdo z hráčů nevšimne. Postup z článku o tom, jak se naučit novou hru, tady funguje stejně dobře jako u deskovek.

Postava, se kterou budete hrát

Hráč si na začátku vytvoří postavu a zapíše ji na papír. Má rasu, tedy třeba člověka, elfa nebo trpaslíka, a povolání, které určuje, co umí. Mezi tradiční povolání Dračího doupěte patří bojovník, kouzelník, hraničář, zloděj a alchymista.

K tomu patří vlastnosti vyjádřené čísly, například síla, obratnost nebo inteligence. Ty rozhodují, jak dobře postavě jde souboj, magie nebo přesvědčování. Přesné seznamy ras, povolání a hodnot se mezi jednotlivými verzemi pravidel liší, takže je berte z příručky, ze které opravdu hrajete.

Postava v čase roste. Za splněné úkoly a přežitá dobrodružství sbírá zkušenosti a postupuje na vyšší úrovně, kde umí víc a vydrží víc. Klasická pravidla proto vycházela ve třech samostatných dílech, které na sebe navazovaly podle dosažených úrovní postav. Tvorba první postavy zabere podstatně víc času než rozdání karet v deskovce, počítejte s tím, že se první sezení z velké části protočí právě tady.

Jak vypadá jeden herní moment

Pán jeskyně popíše situaci. Za dveřmi je tma a je z ní cítit kouř.

Hráč řekne, co jeho postava udělá. Rozsvítí louč a vejde dovnitř. Pokud je výsledek jasný, hra pokračuje dál a nikdo nic nehází.

Jakmile je výsledek nejistý, přijdou na řadu kostky. Systém Dračího doupěte staví hlavně na šestistěnné a desetistěnné kostce, sady vícestěnek se dnes běžně prodávají v herních obchodech. Hodíte, porovnáte výsledek s hodnotou postavy a ze srovnání vyjde, jestli akce vyšla. Souboj funguje na stejném principu, jen se v něm střídají útoky a obrana a body zranění ubývají z papíru. Nikdo netahá figurkou po plánu. Postup po chodbě si Pán jeskyně kreslí na mapu, kterou hráči obvykle nevidí.

Které verze existují a proč je nemíchat

Původní Dračí doupě vydal Altar v roce 1990 jako první českou hru na hrdiny. Stálo za ním nakladatelství založené Martinem Klímou, tehdy studentem Matematicko-fyzikální fakulty UK, a tým, ve kterém byli i Martin Benda, Karel Papík a Vilma Kadlečková. Vzniklo poté, co se skupina neúspěšně pokoušela získat licenci na americké Dungeons and Dragons.

Klasická řada se dělila na Pravidla pro začátečníky, Pravidla pro pokročilé a Pravidla pro experty a postupně vyšla v několika revizích, poslední z nich jsou verze 1.6. Altar na svém webu uvádí, že vývoj pravidel Dračího doupěte byl po dvaceti letech od prvního vydání ukončen. Pravidla pro začátečníky 1.6 vyšla i elektronicky v PDF. Vedle klasiky existuje řada Dračí doupě Plus a samostatný nástupce Dračí doupě II, jehož druhé doplněné a přepracované vydání vyšlo v prosinci 2017. Jde o jiné hry se společným jménem, ne o nová vydání téhož textu.

Hraje se vždy podle jedné verze. Míchání hodnot z klasických pravidel a z Dračího doupěte II vede k tomu, že přestanou sedět čísla, na kterých systém stojí.

Co potřebujete k prvnímu sezení

Web Dračího doupěte II to shrnuje jednoduše: papír, tužku a kostky. K tomu příručku té verze, kterou jste si vybrali, a jeden volný večer.

Praktičtější je ale seznam věcí, které chybí častěji. Pán jeskyně potřebuje připravené dobrodružství, ať už z modulu, nebo vlastní. Hráči potřebují prázdné listy postav a někdo u stolu musí mít po ruce přehled hodnot, aby se za každou akcí nelistovalo v příručce. Domluvte se předem i na tom, jak dlouho budete hrát a kdy se sejdete příště. Hra na hrdiny nemá délku partie vytištěnou na krabici a večer se snadno protáhne. Jak si předem srovnat časové možnosti party, rozebírá článek o herní době.

Na co si dát pozor

  • Dračí doupě nekupujte jako dárek pro někoho, kdo čeká deskovou hru s plánem. Bez ochoty vyprávět a improvizovat se nerozjede.
  • Nemíchejte pravidla z různých verzí. Klasika, Dračí doupě Plus a Dračí doupě II mají odlišné hodnoty i postupy.
  • První sezení plánujte jako krátké. Tvorba postav zabere víc času, než čekáte.
  • Konkrétní čísla, tabulky a postupy si vždycky ověřte v příručce dané verze, ne z vyprávění spoluhráčů. Právě odtud pochází většina sporů u stolu.
  • Role Pána jeskyně je práce navíc a měl by ji dělat někdo, kdo o ni stojí. Vnucená se pozná do půl hodiny.

Kolik lidí, kolik času a kde pravidla sehnat

Nejčastější sestava je jeden Pán jeskyně a tři až pět hráčů. Ve dvou se hrát dá, jen se změní charakter hry, protože sólová postava nemá krytá záda a Pán jeskyně musí přizpůsobit obtížnost. Delší souboje ve větší skupině znamenají čekání mezi tahy.

Věková hranice na krabici chybí, protože jde o příručky, ne o krabicovou hru. Rozhoduje čtení delších textů, počítání a chuť mluvit za vymyšlenou postavu před ostatními. Většině dětí to sedne až kolem konce prvního stupně, ale rozptyl je velký.

Klasické Dračí doupě, řadu Plus i Dračí doupě II vydává nakladatelství Altar. Tištěné příručky starších verzí se dnes shánějí hůř a chodí přes bazary, Pravidla pro začátečníky 1.6 jsou dostupná elektronicky. Než něco koupíte, ujistěte se, kterou verzi držíte v ruce. To je u téhle hry první informace, kterou potřebujete.