V knihkupectví visí nad regálem cedule Společenské hry.

V e-shopu se ty samé krabice schovávají pod Deskové hry. A hráči mezi sebou mluví o stolních hrách. Tři názvy, jeden regál a nikdo se kvůli tomu nehádá. Zamotá se to až ve chvíli, kdy chcete něco konkrétního koupit, půjčit nebo popsat prodavači.

Desková hra: rozhoduje, co leží na stole

Znak, podle kterého se pozná desková hra, je společná plocha uprostřed stolu. Herní plán, po kterém se pohybují figurky, nebo mozaika kachlíků, která během partie vzniká. Všichni na ni vidí a všem se pod rukama mění.

Do téhle rodiny patří šachy i Člověče, nezlob se, Monopoly, Dostihy a sázky, Osadníci z Katanu, Carcassonne. Krabice se od sebe liší vším ostatním, tohle mají společné.

Druhá vlastnost je fyzická povaha hry. Sedíte u stolu, sáhnete si na komponenty a vidíte si navzájem do obličeje. Právě tím se deskovky odlišují od videoher a od aplikací, které je napodobují.

Ostrou čáru ta definice ovšem nekreslí. Carcassonne žádný plán v krabici nemá, herní plocha se skládá z kachlíků, které hráči pokládají. Přesto ji každý označí za deskovku a nikoho to netrápí.

Uvnitř krabice pak najdete komponenty, které se u moderních titulů opakují. Dřevěné figurky, kterým se říká meeple, kartonové žetony vyloupnuté z archu, kostky, karty a často i menší hráčskou desku, kterou má každý před sebou. Právě ta poslední věc je dobrý ukazatel. Když má každý hráč vlastní deštičku, kde si spravuje suroviny nebo postavu, jde skoro jistě o titul z posledních dvaceti let.

Karetní hra: balíček nese celou tíhu

Karetní hry se rozpadají na několik rodin, které mají společné jen to, že se hrají s kartami. První jsou klasické hry s univerzálním balíčkem. Mariáš, prší, žolíky, kanasta, poker. Balíček je nástroj, pravidla se předávají ústně a mají regionální varianty. Dvě party můžou hrát prší podle jiných pravidel a obě jsou přesvědčené, že hrají správně.

Druhá rodina jsou autorské hry s vlastním balíčkem, který existuje jen pro ten jediný titul. Karty v nich nesou schopnosti, texty a ikony a bez pravidel se s nimi nedá dělat nic jiného, sem patří třeba Bang! nebo Dixit.

Třetí rodinu tvoří sběratelské karetní hry, kde si balíček stavíte sami z karet, které postupně dokupujete. Nejznámější je Magic: The Gathering. Sběratelská složka z nich dělá spíš koníček než jednu krabici na polici.

Všechny tři rodiny spojuje jedna praktická přednost. Vejdou se do kapsy, dají se hrát na chalupě u malého stolku i ve vlaku a příprava zabere tak dlouho, než balíček zamícháte. Krabice s plánem a stovkou žetonů potřebuje velký stůl a čtvrthodinu rozkládání.

Kde ta hranice mizí

Řada moderních her používá karty jako hlavní nástroj a přitom má herní plán, jiná rozloží po stole desítky karet a udělá z nich herní plochu, po které se pohybujete.

U vydavatelů navíc slovo karetní často popisuje hlavně velikost krabice. Malá krabička s kartami se prodává jako karetní hra, i když se v ní staví a boduje podobně jako ve velkých titulech. Do toho vstupuje deckbuilding, česky budování balíčku. V takové hře si během partie skládáte vlastní balíček a postupně ho vylepšujete, přitom se často hraje i na desce, zařadit takový titul do jedné škatulky nejde a nemá to smysl.

Opačným směrem to funguje stejně. Hry, které se prodávají jako deskové, mívají karty jako hlavní pohon a plán slouží jen k odkládání žetonů. Sushi Go! je krabička s kartami a hraje se v ní draft, tedy postupný výběr z nabídky, kterou si hráči posílají dokola. Přesně stejný postup najdete i uvnitř velkých titulů s plánem.

Praktický přístup vypadá jinak. Neptejte se, jestli je hra karetní. Ptejte se, co v ní budete dělat a jak dlouho.

Společenská hra je nejstarší a nejmlhavější pojem

V češtině se slovo společenská hra používá dávno předtím, než se u nás objevily moderní deskovky. Zastřešuje všechno, co se hraje ve společnosti, včetně zábav, u kterých se na stůl nepokládá vůbec nic. Fanty, tichá pošta, škatulata hejbejte se, hádání slov na výletě. Takové hry nemají autora ani vydavatele a pravidla si každá rodina upravila po svém.

Právě proto se to slovo drží v obchodech. Je to široká obchodní kategorie, pod kterou se vejde krabice s figurkami i sada karet, a starší význam už dávno přebila.

Pro domluvu je ovšem bez užitku. Když vám někdo řekne, že přinese společenskou hru, může dorazit s Activity na deset lidí i s krabicí, u které strávíte tři hodiny plánováním. Termín neprozradí nic o délce, počtu hráčů ani o tom, jestli se u toho mluví.

Stolní hra: nejširší střecha

Stolní hra je český překlad anglického tabletop. Pod tenhle pojem se vejde všechno, co se hraje na stole s fyzickými komponentami.

Používají ho hlavně lidé, kteří kromě deskovek hrají i něco dalšího a potřebují slovo, které to pokryje. Vedle deskových a karetních her sem patří stolní hry na hrdiny, hry s miniaturami, hlavolamy i únikové hry v krabici.

Když někdo mluví o stolních hrách a myslí přitom Warhammer nebo Dračí doupě, nemluví vedle. Jen používá tu nejširší kategorii.

Party hra a proč se plete se společenskou

Party hra je podžánr, ne synonymum. Míří na větší skupinu, drží krátká pravidla a stojí na tom, že se hlavně mluví, kreslí, hádá nebo blafuje. Activity, Krycí jména a Dixit jsou typické příklady.

Hloubka tady není cíl. Party hra se hraje kvůli tomu, co se u ní děje mezi lidmi, ne kvůli chytrým rozhodnutím.

Kompromis je zřejmý. Na oslavě s deseti lidmi funguje party hra líp než cokoli jiného. Ve dvou nebo v klidném večeru ve třech obvykle vyšumí za dvacet minut.

Co dalšího se do stolních her počítá

Abstraktní hry nemají téma ani náhodu. Šachy, dáma, go, mlýn. Obvykle se hrají ve dvou a rozhoduje v nich čistě to, kdo líp počítá tahy dopředu. Pro někoho je to ideál, jiného odradí právě to, že se nedá svést na kostku.

Stolní hry na hrdiny nemají vítěze.

Jeden z hráčů vede příběh a ostatní hrají postavy, které v něm něco dělají. Ve světě je nejznámější Dungeons & Dragons, u nás Dračí doupě, které od roku 1990 vydává nakladatelství Altar. Kniha s pravidly tady slouží jen jako podklad, zbytek vzniká u stolu a nedá se koupit v krabici.

Únikové hry v krabici jsou jednorázovky. Luštíte v nich sadu hádanek proti času, píšete do materiálů a leccos roztrhnete. Zahrajete si je jednou a pak je pošlete dál, což je při nákupu dobré vědět dopředu. Hry s miniaturami stojí na figurkách, které si hráči často sami malují, a na měření vzdáleností pásmem. Warhammer je typický zástupce. Vstupní práh je vysoký a času to spolyká hodně.

A pak jsou tituly, kde se jen píše. Roll and write hry vystačí s kostkami, tužkou a blokem a partie skončí za čtvrt hodiny.

Proč to obchody míchají dohromady

Kategorie v e-shopu vznikají podle toho, co lidé hledají, ne podle teorie. Když většina zákazníků píše do vyhledávače společenské hry, obchod tak pojmenuje regál, i když v něm stojí čtyři různé rodiny her vedle sebe.

Neznamená to, že prodejce neví, co dělá. Znamená to jen, že podle názvu kategorie hru nevyberete.

Nálepky, které uslyšíte ještě častěji

Vedle čtyř velkých pojmů se v obchodech i v recenzích drží sada popisků, které nemluví o formátu hry, ale o situaci, do které se hodí.

Rodinná hra znamená, že u ní zvládne sedět dítě i dospělý a nikdo se nebude nudit. Neříká nic o tom, jestli je hra hloubavá. Některé rodinné tituly nabízejí rozhodnutí, nad kterými se dá přemýšlet, jiné stojí hlavně na tom, že se u nich směje celý stůl. Hra pro dva je krabice, kterou autor stavěl pro dvojici, ne titul, který se ve dvou dá odehrát s nouzovou variantou. Ten rozdíl bývá v popisu skrytý a přitom rozhoduje.

Strategická hra je nálepka nejmlhavější. V obchodech ji nosí skoro vše, kde se plánuje, takže sama o sobě nic nevymezí. Dětská hra se od rodinné liší v tom, že hloubku neřeší vůbec. Cílem je, aby si zahrálo dítě, které ještě neumí plynule číst.

Jedna krabice se běžně objeví ve třech takových kategoriích naráz a všechny tři jsou obhajitelné. Rozdíly mezi jednotlivými žánry deskových her rozebírá samostatný přehled.

Hry s aplikací a jiné kříženci

Poslední roky přinesly tituly, které mají fyzickou krabici a k tomu aplikaci v telefonu. Ta hraje roli vypravěče, počítá body, odměřuje čas nebo řídí protivníka, kterého by jinak musel ovládat některý z hráčů.

Do kategorie deskových her pořád patří. Komponenty leží na stole, hraje se tváří v tvář a telefon jen zastupuje pravidla, která by jinak zabrala deset stran.

Má to ovšem háček, o kterém se v popisech nepíše. Hra svázaná s aplikací je závislá na tom, jestli ji vydavatel udrží v provozu a jestli ji za pět let pustí nová verze operačního systému. U krabice s papírovými pravidly tenhle problém nenastane. Podobně stojí mimo škatulky legacy hry. Ty se v průběhu série partií trvale mění, lepí se do nich nálepky a některé karty se trhají. Jsou to pořád deskovky, jen jednosměrné.

Jak se zeptat, aby vám poradili

Kategorii vynechte. Popište situaci.

Kolik lidí u vás doopravdy sedí a jak často. Kolik času máte na jednu partii. Jestli se u toho chcete bavit a povídat, nebo chcete přemýšlet v tichu. A jestli je někdo u stolu ochotný nastudovat pravidla a předat je ostatním. Odpověď na tyhle čtyři otázky doveze prodavače nebo knihovnici k dobrému doporučení rychleji než jakýkoli název kategorie. Slovo deskovka jim řekne, že chcete krabici. Popis vaší party jim řekne kterou.

Co která kategorie napoví o večeru

Praktičtější než hádka o názvy je otázka, kolik toho hra sní z večera.

Karetní hry v malé krabičce se obvykle vejdou do půl hodiny a snesou, že se u nich povídá. Vytáhnete je, když čekáte na opozdilce nebo když je pozdě na něco delšího. Deskovky s plánem a hráčskými deskami chtějí hodinu a půl a stůl, kde nic nepřekáží. Připočtěte přípravu a výklad pravidel, pokud je někdo u stolu ještě nezná.

Párty hry potřebují hlavně dost lidí. Ve třech se z nich vytratí přesně to, kvůli čemu vznikly.

Stolní hry na hrdiny se počítají na celá odpoledne a na série sezení. Kdo čeká krabici, kterou večer otevře a večer zavře, sáhne vedle.

Na co si dát pozor

  • Označení v e-shopu neberte jako definici. Kategorie vzniká podle vyhledávání zákazníků, ne podle toho, jak hra funguje.
  • Malá krabice neznamená jednoduchá hra. Karetní titul se stovkou karet může být hutnější než velký plán s figurkami.
  • Společenská hra neříká nic o délce. Pod stejným slovem se prodává hříčka na deset minut i tříhodinová krabice.
  • Klasické karetní hry mají místní varianty. Než začnete hrát prší nebo mariáš s cizí partou, domluvte si pravidla dopředu.
  • Sběratelské karetní hry nejsou jednorázový nákup. Balíček se dokupuje průběžně a tím se z krabice stává dlouhodobý koníček.
  • Stolní hry na hrdiny nemají vítěze. Kdo od nich čeká souboj o body, bude zklamaný.

Které slovo použít, když si nejste jistí

Ve většině situací si vystačíte se slovem deskovka. Označí krabici s komponenty, kterou si sednete zahrát k stolu, a rozumí mu prodavač i kamarád.

Když mluvíte s někým, kdo tenhle svět nezná, sáhněte po společenské hře. Slovo je sice mlhavé, ale všichni si pod ním něco představí a nikoho neodradí.

A stolní hru nechte na chvíli, kdy do party patří i někdo s Dračím doupětem nebo s malovanými figurkami. Tam se ta střecha hodí. Přesnost názvu si stejně nikdo neohlídá. Užitečnější je popsat, co se u té hry doopravdy dělá.