Sto lesklých kachlíků, které vypadají jako bonbony, a kolem nich překvapivě ostrý souboj o to, kdo koho donutí sebrat barvu, se kterou si neporadí. Azul se vysvětluje deset minut a hraje se pak celý večer. Následující návod vás provede přípravou, jedním tahem, bodováním i místy, kde první partie nejčastěji drhne.

Co je Azul za hru a komu sedne

Azul navrhl německý autor Michael Kiesling, který má na kontě i Tikal a Torres (obojí s Wolfgangem Kramerem). Hra vyšla v roce 2017 u vydavatelství Plan B Games pod značkou Next Move Games a o rok později posbírala Spiel des Jahres, tedy německou cenu Hra roku.

Tématem jsou portugalské obkladačky azulejos a palác v Évoře, ale mechanicky jde o abstraktní hru. To znamená, že příběh je jen nálepka a rozhodujete se podle tvarů a barev, ne podle toho, co který kachlík představuje.

Krabice počítá se dvěma až čtyřmi hráči, věkem od osmi let a partií na třicet až pětačtyřicet minut. To je poctivý údaj, který se dá u prvních partií o něco protáhnout, protože bodování se počítá ručně.

Azul se často doporučuje jako gateway hra, tedy vstupní titul pro někoho, kdo moderní deskovky nezná. Sedne lidem, kteří mají rádi čistá pravidla a přemýšlení nad tabulkou. Nesedne těm, kdo chtějí u stolu prožít příběh, a taky hráčům, které rozčílí, když jim soused sebere přesně tu barvu, na kterou čekali. Přesně o tom Azul totiž je.

Co najdete v krabici

Základní krabice obsahuje sto kachlíků v pěti barvách, tedy dvacet od každé. K tomu devět kruhových továrních podložek, čtyři hráčské desky, čtyři bodovací značky, žeton začínajícího hráče a látkový pytlík. Hráčská deska je jádro celé hry. Vlevo má pět vzorových řad o jednom až pěti políčkách, vpravo zeď s pěti krát pěti poli, kde je předepsáno, kam která barva patří. Dole je podlaha se sedmi políčky, což je vlastně odpadkový koš s pokutou.

Příprava trvá dvě minuty

Každý hráč si vezme desku barevnou stranou nahoru a položí bodovací značku na nulu. Doprostřed stolu přijdou do kruhu tovární podložky. Jejich počet se řídí počtem hráčů: pět ve dvou, sedm ve třech, devět ve čtyřech. Na každou podložku pak náhodně nasypete čtyři kachlíky z pytlíku.

Žeton začínajícího hráče dostane jeden z hráčů. Anglická pravidla to řeší hláškou, že ho bere ten, kdo byl naposledy v Portugalsku. U stolu klidně rozhodněte losem.

Průběh tahu: berete povinně a berete všechno

Ve svém tahu máte přesně dvě možnosti a jednu z nich musíte využít.

Buď si vezmete všechny kachlíky jedné barvy z jedné tovární podložky. Zbylé kachlíky z té podložky pak posunete doprostřed stolu, kde na ně mohou sáhnout ostatní, nebo si vezmete všechny kachlíky jedné barvy ze středu stolu.

Kdo v daném kole sáhne do středu jako první, bere s sebou i žeton začínajícího hráče. Ten si položí na podlahu své desky a v tom kole ho bude stát body. Do dalšího kola za to začíná.

Sebrané kachlíky umístíte do jedné vzorové řady na své desce, plní se zprava doleva a v jedné řadě smí ležet vždy jen jedna barva. Kachlíky, které se do řady nevejdou nebo je nemáte kam dát, padají na podlahu. Platí ještě jedno omezení, na které nováčci narážejí až v druhém kole. Do vzorové řady nesmíte dát barvu, kterou už máte položenou ve zdi v odpovídajícím řádku. Ta barva je pro vás v tom řádku vyčerpaná.

Kolo končí ve chvíli, kdy nezbyl žádný kachlík ani na továrních podložkách, ani ve středu stolu.

Obkládání zdi a bodování

Teď přijde fáze, kvůli které se celá hra hraje.

Projdete své vzorové řady shora dolů. Z každé řady, která je zaplněná do posledního políčka, přesunete jeden kachlík (ten nejpravější) na odpovídající pole ve zdi ve stejném řádku. Zbytek té řady putuje do víka krabice.

Řady, které zaplněné nejsou, zůstávají netknuté a čekají na příští kolo. To je důležité: nedokončená řada se neboduje, ale ani se nemaže. Body za položený kachlík se počítají takhle. Pokud nemá žádného souseda vodorovně ani svisle, dostanete jeden bod. Pokud sousedy má, spočítáte souvislou vodorovnou skupinu včetně nového kachlíku a stejně tak souvislou svislou skupinu. Když má kachlík sousedy v obou směrech, sečtete obě čísla a nový kachlík se tak započítá dvakrát.

Nakonec se strhává podlaha. Sedm políček má postihy v pořadí minus jedna, minus jedna, minus dva, minus dva, minus dva, minus tři, minus tři. Plná podlaha tedy stojí čtrnáct bodů. Skóre přitom nikdy neklesne pod nulu. Podlaha se po vyhodnocení vyprázdní do víka krabice.

Pak se doplní tovární podložky a hraje se další kolo. Když v pytlíku dojdou kachlíky, nasypete zpět ty odložené z víka a pokračujete.

Kdy hra skončí a kdo vyhrál

Konec přijde okamžitě po fázi obkládání, ve které aspoň jeden hráč dokončil ve zdi souvislou vodorovnou řadu pěti kachlíků. Kolo se dohraje celé, další už se nehraje.

Potom se rozdají bonusy. Dva body za každou úplnou vodorovnou řadu ve zdi, sedm bodů za každý úplný svislý sloupec a deset bodů za každou barvu, kterou máte ve zdi všech pětkrát.

Vyhrává nejvyšší součet. Právě kvůli bonusům se závěrečné počítání často otočí, takže nemá smysl vzdávat partii kolo před koncem.

Nejčastější omyly v pravidlech

Většina sporů u Azulu se točí kolem stejných pěti věcí.

Braní jen části kachlíků. Z tovární podložky si berete všechny kachlíky zvolené barvy, ne kolik se vám hodí. Přebytek jde na podlahu, i když bolí.

Zapomenutý zbytek továrny. Když z podložky vezmete jednu barvu, ostatní kachlíky z ní musí okamžitě doprostřed stolu. Na podložce nesmí nic zůstat.

Plnění vzorové řady zleva. Řady se plní zprava doleva. Vypadá to jako kosmetika, ale ovlivňuje to čitelnost toho, kolik políček ještě zbývá.

Bodování celé řady místo souvislé skupiny. Počítá se jen nepřerušená skupina kolem nového kachlíku. Kachlíky za mezerou se do ní nepočítají.

Žeton začínajícího hráče se nepočítá jako postih. Počítá. Leží na podlaze a bere body stejně jako každý jiný kachlík.

Když se u stolu neshodnete, pomáhá mít pravidla po ruce a řešit spor po partii, ne uprostřed ní. Obecný postup popisuje návod na čtení pravidel.

Krátké otázky, které padnou u první partie

Můžu se rozhodnout, že si v tahu nic nevezmu? Nemůžete. Dokud je na stole kachlík, berete.

Co když nemám kam sebrané kachlíky dát? Jdou na podlahu. To je běžná součást hry, ne chyba.

Boduje se nedokončená vzorová řada? Ne. Zůstává rozdělaná do dalšího kola a nic za ni nedostanete.

Můžu mít stejnou barvu ve dvou vzorových řadách naráz? Ano. Zakázané je jen položit do řady barvu, kterou už máte ve zdi ve stejném řádku.

Hraje se dobře ve dvou? Hraje, ale je to jiná hra. Ve dvou se dá docela dobře spočítat, co soupeři necháte, takže partie je taktičtější a méně chaotická. Ve čtyřech se mezi vašimi tahy stůl promíchá natolik, že plánování dopředu ztrácí smysl. Rozdíly mezi počty hráčů rozebírá průvodce výběrem podle počtu hráčů.

Než sednete k první partii

Azul má na svou složitost neobvykle krátká pravidla, což z něj dělá dobrý titul na večer, kdy nikdo nemá sílu na dvacetistránkový sešit. Kdo hledá měřítko obtížnosti, najde ho v článku o obtížnosti a složitosti deskovek.

Počítejte s tím, že první partie bude o učení. Nováčci si obvykle nacpou podlahu, přijdou o deset bodů a teprve pak pochopí, že hlavní dovednost v Azulu je nebrat víc, než unesete. To je mimochodem jedna z klasických začátečnických chyb napříč hrami.

Hra vyšla i v české verzi s českými a slovenskými pravidly v krabici. Který tuzemský vydavatel ji zrovna vede, se v čase měnilo, takže si to před nákupem ověřte přímo u prodejce. Ceny se rovněž liší podle vydání a obchodu, takže je tady schválně neuvádíme.