Šest lidí sedí kolem stolu, mlčí a měří se pohledem. Na herním plánu se nic neděje, nikdo netahá kartu, a přesto je to nejnapjatější chvíle celého večera. Informace, o kterou se hraje, neleží na desce. Sedí naproti vám a zrovna vysvětluje, proč to rozhodně nebyla ona.

Co znamená sociální dedukce

Anglicky social deduction, česky sociální dedukce. V recenzích narazíte i na opisy jako společenská dedukce nebo hry o hledání lháře, ustálený český překlad ale zatím žádný není. Označuje se tak žánr, ve kterém hráč nezískává informace z herního materiálu, ale z lidí kolem stolu. Z toho, co kdo řekne, co zamlčí, jak dlouho váhá a komu nakonec dá hlas.

Rozdíl proti běžné dedukci je v tom, odkud stopa přichází. V logické dedukční hře ji vyrábí systém, tedy karty, políčka a vlastní poznámky. Tady ji vyrábí spoluhráč, který se buď přeřekne, nebo naopak zahraje svou roli tak přesvědčivě, že mu celý stůl uvěří. Skryté role bývají jen startovní podmínkou, tajným rozdáním, které nerovnost informací teprve vytvoří, a blafování je jeden z nástrojů, které pak u stolu použijete. Sociální dedukce je až ta situace, která z toho vznikne.

Kolo, ve kterém se hraje o hlasy

Kostra kola je napříč žánrem podobná. Nejdřív se něco stane, obvykle v noci nebo mimo pohledy ostatních, a hráči se dozvědí jenom následek. Pak přijde diskuse, ve které každý říká, co viděl nebo co si myslí, že viděl. Z diskuse se vyloupne obvinění a po obvinění se hlasuje, veřejně a zvednutou rukou, aby bylo vidět, kdo koho podpořil. Co se stane s obviněným, to se hru od hry liší, někde přichází vyřazení, jinde jen zmařená mise.

Hlasování je v tomhle žánru to, čím je jinde hod kostkou.

Jenže s jedním podstatným rozdílem. Kdo hlasuje, dává o sobě informaci, takže i hlas, který nic nemění, se dá číst.

Mafie a Werewolf: kolo řídí moderátor

Žánr má překvapivě přesně datovaný začátek. Mafii vymyslel na jaře 1987 Dmitrij Davidov na Moskevské státní univerzitě. V roce 1997 k ní Andrew Plotkin přidal vlkodlačí téma, tedy nepřítele, který přes den vypadá úplně obyčejně. Obě verze potřebují moderátora, tedy člověka, který sám nehraje, rozdá role, v noci budí jednotlivé hráče a ráno oznamuje, kdo zemřel.

Nejznámější krabicové vydání je The Werewolves of Miller’s Hollow od dvojice Philippe des Pallières a Hervé Marly z roku 2001. Počítá se s osmi a víc hráči, partie trvá kolem půl hodiny a vypravěč je nutnost, ne doplněk. Vyřazený hráč u téhle hry končí. Dívat se smí, mluvit už ne.

Moderátor je zároveň největší slabina téhle podoby žánru. Někdo musí obětovat celou partii tomu, že bude hru řídit, a v osmičlenné společnosti to znamená, že se na jednoho člověka nedostane.

The Resistance: bez moderátora a bez vyřazování

Don Eskridge se v roce 2010 pokusil obě nepříjemnosti odstranit. The Resistance od vydavatelství Indie Boards & Cards se hraje v pěti až deseti lidech, partie zabere kolem třiceti minut a vydavatel ji doporučuje od třinácti let. Vydavatel v popisu na svých stránkách uvádí, že hra vychází z Mafie a Werewolfu a vyřazování hráčů z nich záměrně odstraňuje.

Průběh je jiný. Vedoucí mise vybere tým, který má úkol splnit, celý stůl o jeho návrhu veřejně a naráz hlasuje, a když návrh neprojde, vedení se posouvá na dalšího hráče. Pět zamítnutých návrhů po sobě znamená výhru špionů, takže se nedá donekonečna odmítat. Vybraní hráči pak tajně odevzdají kartu úspěchu, nebo neúspěchu. Ví se tedy, že někdo v týmu misi potopil, ale ne kdo.

Varianta Avalon z roku 2012 přidává artušovské role. Merlin zná zrádce, ale nesmí to dát najevo, protože na konci hádá Vrah, kdo Merlin byl. Mlčení tím dostává stejnou váhu jako řeč.

Blood on the Clocktower: mrtví u stolu zůstávají

Moderátor se ale vrátil, jen s jinou náplní práce. Blood on the Clocktower Stevena Medwaye, kterou v roce 2022 vydal The Pandemonium Institute, se hraje v pěti až dvaceti hráčích a jeden člověk navíc dělá Vypravěče. Partie trvá zhruba třicet minut až dvě hodiny.

Podstatná je jedna změna pravidel. Mrtvý hráč ze hry neodchází, dál mluví do diskuse a do konce partie mu zůstává jeden hlas. Vypadnutí tedy neznamená, že si jdete uvařit čaj. Znamená, že přicházíte o vliv, ne o místo u stolu.

Proč se dá hrát, když nikdo nic neví jistě

Celý žánr stojí na nerovnosti informací. Menšina, ať už jde o vlkodlaky, špiony nebo démona, ví od začátku všechno včetně toho, kdo je s ní. Většina neví nic, zato je jí víc a smí mluvit nahlas. Početní převahou vyrovnává to, co jí chybí na znalosti.

Jistota přitom nepřijde skoro nikdy. Hlasuje se na základě dojmu, že někdo odpověděl o vteřinu později, než by měl, a to je pořádně vratký důkaz. Právě ta vratkost žánr drží pohromadě. Kdyby existoval spolehlivý způsob, jak lháře poznat, hra by skončila v prvním kole.

Nováčci podceňují ještě jednu věc: sociální dedukce má dlouhou paměť. Kdo blafoval minulý večer, má to při další partii těžší, i když mu zrovna padla poctivá role.

Na co si dát pozor

Čekání po vyřazení. U Werewolfu může první vyřazený sedět bez tahu klidně dvacet minut a jen přihlížet. Tomu se v komunitě říká downtime, tedy prostoj, kdy sami nic neděláte. Pokud vybíráte pro skupinu, kde je někdo netrpělivý nebo mladší, hledejte rovnou tituly, ze kterých se nevypadává.

Obviňování mezi blízkými lidmi. V herním klubu se křivé obvinění zapomene do půl hodiny. U rodinného stolu se občas nezapomene vůbec, hlavně když se do hry přimíchá starší křivda mezi sourozenci nebo mezi partnery.

Závislost na skupině. Tady pravidla sama o sobě nestačí. Když si lidé netroufnou mluvit, kolo se odbyde třemi větami a hlasuje se náhodně, takže z celého žánru zbude jen losování.

A pak je tu tichý hráč. Kdo nerad mluví před ostatními, bude v téhle hře prohrávat, i kdyby přemýšlel líp než zbytek stolu dohromady. Mlčení totiž vypadá podezřele bez ohledu na to, čím je způsobené.

Komu žánr sedne

Sociální dedukce sedne partě, která se zná, ráda mluví a nebere obvinění osobně. Ve třech nebo čtyřech lidech hledejte něco jiného, v tak malé skupině se nedá schovat. Kdo chce žánr vyzkoušet s nejmenším rizikem, ať začne u The Resistance, kde nikdo nevypadává a partie skončí do půl hodiny. Werewolf a Mafie dají silnější zážitek, ale potřebují ochotného moderátora a skupinu, které nevadí, že se půlka večera stráví přihlížením.