V roce 1920 podle alternativní historie, ve které se odehrává Scythe, skončila první světová válka, ale mír vydržel jen chvíli. Pět frakcí ze střední a východní Evropy staví ekonomiku, verbuje jednotky a nasazuje dieselpunkové mechy, aby jako první nasbíraly šest hvězd na herním plánu. Ukážeme vám, jak jeden tah probíhá krok za krokem, jak funguje boj a kdy partie končí.

Kdo hru navrhl a v jakém světě se odehrává

Autorem Scythe je americký herní designér Jamey Stegmaier, spoluautor Viticulture a zakladatel studia Stonemaier Games, které později vydalo i celosvětově úspěšný Wingspan od Elizabeth Hargrave. Scythe vyšlo pod stejným studiem v roce 2016. Vizuální styl s obřími mechy nad poli obilí navrhl polský malíř Jakub Różalski, jehož obrazy daly hře rozpoznatelnou tvář ještě předtím, než vůbec vznikla jako hra.

Scythe se odehrává v alternativní historii střední a východní Evropy po první světové válce. Pět frakcí, mezi nimi Rusviet nebo Nordic, reprezentuje fiktivní verze skutečných regionů a soupeří o nadvládu hlavně ekonomickým rozvojem. Boj je tu spíš poslední možnost než hlavní cesta k vítězství.

Příprava a co najdete na herním plánu

Každý hráč dostane frakci a k ní osobní hráčskou desku se čtyřmi akčními sekcemi, na startu máte dva dělníky, jednoho hrdinu na domovské základně a pár mincí. Herní plán tvoří šestiúhelníková pole s různým terénem, který určuje, kam se dá přesunout a co se dá na daném území produkovat.

Na desce si od začátku všimněte šesti hvězdiček k obsazení a stupnic síly a popularity, protože právě tahle dvě čísla později násobí hodnotu vašich území při závěrečném sčítání.

Pořadí hráčů na začátku určuje číslo vytištěné na hráčské desce dané frakce, ne los ani věk hráčů. Kdo dostane desku s nejnižším číslem, táhne jako první, a tenhle detail bývá první věc, kterou nováčci při přípravě přehlédnou.

Jeden tah: horní a dolní akce

Scythe nemá kola v tradičním smyslu, hráči prostě táhnou jeden po druhém ve směru hodinových ručiček. Ve svém tahu zvolíte jednu ze čtyř sekcí na hráčské desce a provedete její horní akci, třeba přesun jednotek, produkci suroviny, obchod nebo posílení síly. Pokud vám zbydou suroviny, můžete rovnou zaplatit i za dolní akci téže sekce, tedy třeba postavit budovu, najmout rekruta, vylepšit akci na desce nebo nasadit mecha.

Jediné pevné pravidlo je, že nesmíte dvakrát za sebou zvolit stejnou sekci. Tenhle detail nutí hráče střídat akce a plánovat pořadí tahů dopředu, protože sekci, kterou právě použijete, si příště nemůžete vzít znovu.

Boj mezi mechy a jednotkami

Ke střetu dojde, jakmile na stejném území skončí jednotky dvou znepřátelených frakcí. Obě strany tajně nastaví ciferník síly a volitelně přidají bojovou kartu, pak čísla odkryjí. Vyšší součet vyhrává, remízu vždycky získává útočník.

Kdo prohraje, stáhne všechny jednotky z území zpátky na domovskou základnu, ale suroviny, které tam předtím vytěžil, zůstávají tam, kde jsou. Ve Scythi navíc hráč nikdy nevypadává ze hry a jednotky se neničí, boj jen přesune armádu domů a stojí ztracenou příležitost.

Šest hvězd a konec hry

Hvězdy se získávají za splnění konkrétních milníků: postavíte všechny čtyři budovy, nasadíte všechny čtyři mechy, najmete všechny čtyři rekruty, vyšplháte na vrchol stupnice síly nebo popularity, případně splníte tajnou cílovou kartu, kterou má každý hráč od začátku hry. Jakmile kdokoli položí svoji šestou hvězdu, hra okamžitě končí, bez ohledu na to, kdo je zrovna na tahu. Pak přichází závěrečné sčítání, ve kterém se body nepočítají přímo, ale převádí se na mince: za ovládaná území podle úrovně popularity, za každé dvě suroviny v zásobě, za získané hvězdy a za bonusy z postavených budov. Vyhrává hráč s nejvyšším součtem mincí.

Nejčastější chyby a sporné situace

Nováčci často zapomínají, že nesmí dvakrát za sebou zvolit stejnou sekci na desce, a snaží se zopakovat úspěšnou kombinaci akcí z předchozího tahu. Druhá běžná chyba je podceňovat popularitu, nízká popularita znamená nižší násobitel při závěrečném přepočtu území na mince, takže i vedoucí hráč s hodně obsazeným územím může na konci prohrát kvůli zanedbané popularitě.

Třetí věc, na kterou lidé zapomínají, je že boj ve Scythi neznamená zničení jednotek. Kdo čeká klasickou válečnou hru s eliminací, bude překvapený, jak málo se tu ve skutečnosti bojuje.

Na co si dát pozor

Scythe je hra s dlouhým rozjezdem. Nabídka možností na hráčské desce, pět různých frakcí a mapa s mnoha typy terénu znamenají, že první partie snadno přesáhne dvě hodiny, i když krabice uvádí kratší čas. Hra funguje nejlíp ve třech až čtyřech hráčích, kde má ekonomické soupeření a boj o území smysl. V pěti hráčích se mapa zaplní rychleji a partie se prodlužuje kvůli počtu jednotek na hraní. Existuje i sólová varianta proti automatizovanému soupeři, ta ale mění charakter hry na optimalizační hlavolam bez přímé konfrontace.

Popularitu nepodceňujte hned od první partie. Kdo ji celou dobu ignoruje kvůli agresivnímu boji, na konci zjistí, že mu chybí násobitel, který měli soupeři zadarmo.

Shrnutí

Scythe sedne hráčům, kteří mají rádi budování ekonomiky s vizuálně výraznou tematikou a nevadí jim delší první seznámení s pravidly. Kdo hledá rychlou hru na jeden večer nebo přímé vojenské souboje, tady narazí na to, že boj je spíš okrajová možnost než hlavní náplň.

Scythe vyšel v roce 2016 od Stonemaier Games, autorem je Jamey Stegmaier. Hraje se od jednoho do pěti hráčů, vydavatel doporučuje věk od čtrnácti let, partie trvá kolem 115 minut podle výrobce, český distributor uvádí 120 minut. V krabici najdete herní plán, pět hráčských desek, karty úkolů, setkání a boje, dřevěné budovy, figurky mechů a dělníků i mince jako herní měnu. Českou lokalizaci pod značkou ALBI lze sehnat v běžných prodejnách deskových her.