Otevřete krabici legacy hry a hned první partie vás donutí nalepit nálepku na herní plán, nebo rovnou roztrhat kartu, kterou už nikdy nepoužijete. Anglicky se tomu říká legacy game, česky hra s trvalými změnami nebo kampaňová hra, a rozdíl mezi oběma pojmy je menší, než by se čekalo. Ukážeme si ho na dvou hrách, které legacy princip pojaly úplně jinak: na Pandemic Legacy: Season 1 a na Gloomhavenu.
Co znamená legacy hra a kampaňová hra
Legacy hra je mechanika, u které se komponenty mění nevratně podle rozhodnutí z předchozích partií. Píšete jména na karty, lepíte nálepky na mapu, otevíráte zapečetěné obálky, nebo rovnou trháte kartu, která se do hry už nikdy nevrátí. Kampaň bývá rozložená na desítky sezení a na jejím konci zůstane každá krabice trochu jiná, protože nese otisk konkrétní party. Stejnou hru s jinou skupinou lidí od nuly znovu nezažijete, leda byste si koupili čistou kopii.
Kampaňová hra je pojem širší, protože znamená jakoukoli hru rozloženou do více propojených sezení, ať už se přitom něco fyzicky ničí, nebo ne.
Termín legacy game rozšířil autor Rob Daviau, kterému prý vydavatelé nejdřív odmítli nápad na legacy verzi Clueda. Prosadil ho až u hry Risk Legacy z roku 2011 pro Hasbro, prvního komerčně úspěšného titulu tohoto druhu. Odtud se ujal i český úzus: legacy hra se překládá málokdy, spíš se popisná zkratka hra s trvalými změnami používá vedle anglického originálu.
Kde se nedá nic vzít zpátky: Pandemic Legacy
Pandemic Legacy: Season 1 z roku 2015 navrhli Rob Daviau spolu s Mattem Leacockem, autorem původního Pandemicu, a vydalo ho nakladatelství Z-Man Games. Hraje se pro dva až čtyři hráče a jedno sezení zabere zhruba hodinu. Kampaň představuje dvanáct až čtyřiadvacet měsíců fiktivního roku, přičemž počet skutečně odehraných partií závisí na tom, jak se týmu daří zvládat nákazu. Rozhodnutí z lednové partie se projeví v květnu, mrtvá postava zůstane mrtvá navždy a přelepené město se do původního stavu už nevrátí. Až kampaň skončí, stejnou krabici znovu nerozehrajete, protože nese jizvy vašich vlastních tahů.
Kde legacy nálepky jdou i odlepit: Gloomhaven
Gloomhaven navrhl Isaac Childres, v roce 2017 ho vydalo studio Cephalofair Games a hraje se pro jednoho až čtyři hráče, jeden scénář trvá zhruba hodinu a půl až necelé dvě hodiny. Kampaň běží přes desítky propojených scénářů, na mapu se během ní lepí nálepky, otevírají zapečetěné obálky a krabičky a postavy odcházejí do penze, jakmile splní svůj osobní úkol. Na první pohled jde o typickou legacy hru, jenže Gloomhaven se od Pandemic Legacy liší v jedné důležité věci. Nálepky jde v případě potřeby sundat a vydavatel k tomu prodává samostatnou sadu na částečné vrácení hry do původního stavu. Proto se u Gloomhavenu častěji mluví o kampaňové hře s legacy prvky než o legacy hře v čistém slova smyslu.
Čím se pozná dobré provedení
Dobrá legacy nebo kampaňová hra udělá z trvalých změn něco, na čem opravdu záleží, ne jen mechanické lepení nálepek do sáčku na příště. Rozhodnutí ze třetí partie se musí projevit ještě v desáté, jinak je celý princip jen reklamní štítek na krabici. Druhý znak je tempo odemykání obsahu, tedy jestli nové prvky přicházejí v rytmu, který drží napětí, místo aby se všechno odhalilo hned zkraje. A pak je tu otázka, jak se hra staví k nešťastnému rozhodnutí party v polovině kampaně: dobře navržená hra ji nechá žít s následky a hrát dál, špatná jí prostě zavře cestu k výhře.
Na co si dát pozor
Legacy princip má jednu nevýhodu, kterou v obchodě snadno přehlédnete. Krabici koupíte jednou a se stálou partou ji dohrajete taky jen jednou, případná náhrada za chybějícího hráče uprostřed kampaně bývá kompromis, ne úplná náhrada za původní sestavu. Bazarová koupě je u čisté legacy hry rizikem, protože rozhodnutí předchozích majitelů už na komponentách zůstala napsaná nebo nalepená. Kampaňové hry s odnímatelnými prvky, jako je Gloomhaven, tenhle problém řeší líp, protože se v základu dají po očištění hrát znovu.
Shrnutí
Kdo chce zažít legacy princip v nejčistší podobě, kde se rozhodnutí nedají vzít zpátky, sáhne po Pandemic Legacy: Season 1. Kdo se bojí, že se parta v polovině kampaně rozpadne, nebo chce mít možnost hru časem předat dál, najde bezpečnější kompromis v Gloomhavenu a jeho odnímatelných nálepkách. V obou případech jde o rozhodnutí pro celou herní skupinu, ne jen pro jednoho kupujícího.
