Na co si dát pozor při koupi deskovky, než ji zaplatíte

Krabice na regálu vypadají všechny stejně přesvědčivě. Rozhoduje se přitom podle věcí, které na obalu buď nejsou vůbec, nebo se krčí drobným písmem vzadu pod čárovým kódem. Kolik textu musíte během partie číst, jestli existuje české vydání, co se s komponentami stane po dvacáté partii a jestli zrovna nedržíte v ruce padělek. Tohle je seznam otázek, které vyřešíte dřív, než hru zaplatíte.

Kolik textu je ve hře a jestli vám to bude vadit

Jazyková závislost je herní pojem pro jednu praktickou věc. Kolik textu musí hráči během partie přečíst, aby se vůbec dalo pokračovat.

Na jednom konci stojí hry bez textu. Kachlíky, dřevěné kostičky, symboly, ikonky na kartách. Anglická krabice se v takovém případě hraje úplně stejně jako česká a jediné, co si musíte přeložit, je manuál. Ten přečtete jednou a hotovo.

Uprostřed jsou hry, kde je textu málo a dá se obejít. Pár karet s efektem, jedna přehledová karta pro každého hráče, popisky na plánu. Tady rozhoduje, jestli u vás doma sedí někdo, kdo bude ochotný překládat pokaždé znovu.

Po třetí partii to obvykle přestane bavit.

Na druhém konci jsou tituly, které bez jazyka nefungují. Karetní hry se stovkami textových efektů, vyprávěcí kampaně, párty hry postavené na pojmech a slovních hříčkách. U nich má cizojazyčná verze smysl jen tehdy, když jazyk ovládají opravdu všichni. Stačí jeden člověk, který nerozumí své vlastní kartě, a večer se zadrhne.

Zjistit to jde bez otevírání krabice. Zadní strana obalu skoro vždycky ukazuje fotky komponent. Když jsou na kartách vidět odstavce textu, počítejte s tím, že se budou číst nahlas. Rozdíl mezi hrou se symboly a hrou s odstavci poznáte i z obrázku o velikosti dlaně.

Pozor na jednu past. Textu může být málo, a přesto být jazyk překážkou. Když má hra deset karet, ale na každé z nich stojí přesná formulace podmínky, kterou musí pochopit všichni naráz, zaseknete se u ní stejně jako u karetní hry se stovkou efektů. Rozhoduje, jestli text mění pravidla, nebo jen dobarvuje téma. Druhá věc je manuál. Ten se dá v mnoha případech stáhnout česky z webu vydavatele nebo z databáze her, i když je krabice cizojazyčná. Než sáhnete po levnější zahraniční verzi, zkuste si česká pravidla najít. Když existují, ubude vám jediná překážka.

Česká lokalizace a co všechno s ní souvisí

Česká lokalizace znamená česky psaná pravidla, karty čitelné bez zadrhávání a reklamaci, kterou vyřídíte přes tuzemského vydavatele. U her s textem na kartách je to rozdíl mezi partií a překladatelským cvičením.

Českou lokalizaci u nás vydávají mimo jiné Mindok, Albi, Blackfire, REXhry, TLAMA games a Fox in the Box. Každý z nich má trochu jiný záběr, od rodinných titulů po těžší hry pro hráče, kteří mají odehráno.

Dvě věci se u lokalizací opomíjejí. První je náklad. České vydání vychází v mnohem menším počtu kusů než světový originál, a když se rozprodá, na dotisk se čeká klidně rok. Když nějakou hru chcete česky, nemá smysl čekat na hlubší slevu.

Druhá věc jsou rozšíření. Základní hra může vyjít česky a rozšíření už ne, protože se nakladateli nevyplatí. Míchat českou základní krabici s anglickým rozšířením jde jen u her, kde se karty nemíchají do jednoho balíčku. Jakmile se míchají, poznáte podle rubu, co je odkud, a hra tím ztratí smysl.

U starších lokalizací se ještě vyplatí zjistit, jestli k nim vydavatel nevydal errata. Překlepy v překladu karet nejsou nic výjimečného a opravný list bývá volně ke stažení. Časté jsou i vícejazyčné krabice, typicky s českými a slovenskými pravidly v jednom balení. To bývá dobrá zpráva, protože komponenty jsou v takovém případě obvykle beze slov a mění se jen příručka. Horší varianta jsou krabice, kde jsou v jednom balíčku karty ve dvou jazycích a před hraním se musí roztřídit.

Komponenty, které rozhodnou o životnosti krabice

Kvalita komponent se hodnotí těžko, dokud hru nemáte doma. Pár věcí ale poznáte z fotek na obalu a z popisu obsahu.

Karty. Nejvíc namáhaná část každé hry. Rozhoduje gramáž a povrchová úprava. Karty s takzvaným lněným povrchem, tedy s jemnou texturou, se míchají líp a déle vydrží. Tenké lesklé karty se po padesáti partiích ohýbají a začnou se poznávat podle rubu. Když hra stojí na tom, že se balíček míchá každé kolo, počítejte rovnou i s obaly.

Lepenka. Žetony vyseknuté z tenké lepenky se rozvrství, jakmile na ně dvakrát kápne nápoj. Tlustá lepenka je slyšet, když žeton položíte na stůl.

Plast a dřevo. Plastové figurky vypadají na fotce lákavě, ale rozhodují detaily. Neodstraněné otřepy z formy jsou známka rychlé a laciné výroby. Dřevěné dílky bývají trvanlivější, jen se u nich hlídá, jestli nejsou naštípnuté.

Herní plán. Skládaný plán se po čase začne v rýhách bortit a rohy se odchlipují. Rolovaný plán se zase nechce narovnat. Ani jedno hru nezabije, ale u titulu, který chcete hrát roky, se to sečte.

Insert. Plastová vložka v krabici má komponenty držet na místě. Když je navržená špatně, budete stejně všechno sypat do sáčků. Insert, který se dá vyndat, je lepší zpráva než ten, kolem kterého se musí manévrovat.

Ještě jedna praktická věc, na kterou se přijde až doma. Velikost krabice rozhoduje o tom, jestli se hra dostane na stůl. Titul ve velkém čtverci se hůř vozí na chalupu a hůř se skládá do police, zatímco malá krabička putuje do batohu bez přemýšlení.

Na počtu odehraných partií se to podepíše víc, než by člověk čekal. Když si obsah balení procházíte v e-shopu, projděte ho položku po položce a porovnejte s webem vydavatele. Chybějící deskový doplněk nebo jiný počet karet obvykle znamená, že popis patří k jiné edici hry.

Detailnější rozbor toho, co všechno se do ceny krabice promítne, najdete v článku o tom, kolik desková hra reálně stojí.

Proč se ceny podobných her liší i několikanásobně

Do ceny se promítá hmotnost krabice, počet a druh komponent, výše licenčního poplatku autorovi a hlavně velikost nákladu. Malý český náklad zdraží kus víc, než by čekal někdo, kdo srovnává jen podle počtu dílků.

Užitečnější než porovnávat dvě cenovky vedle sebe je počítat cenu za odehranou hodinu. Krabice, kterou rozehrajete třicetkrát, vyjde levněji než poloviční cenovka, která skončí po druhé partii v regálu. Odhadnout se to dá docela dobře podle toho, jak dlouhá partie je a s kolika lidmi hru reálně dostanete na stůl. Vodítka k tomu dává rozbor herní doby a toho, co s ní souvisí. Nezapomeňte ani na to, co se k ceně připočte po nákupu. Obaly na karty u karetní hry, pořádné sáčky místo těch z krabice, občas i rozšíření, bez kterého základ působí nedodělaně.

Kamenný obchod, e-shop, nebo bazar

Každá z těchhle cest má jinou slabinu a vyplatí se vědět, kterou.

V kamenném obchodě si na krabici sáhnete a ve specializovaných prodejnách bývá rozbalený vzorek. To je nejrychlejší způsob, jak zjistit, jestli jsou karty tenké a jestli má hra na kartách odstavce textu. Prodavač u pultu obvykle hry hraje a odpoví vám na otázku, na kterou anotace v e-shopu neodpoví: jestli hra funguje ve dvou.

E-shop nabídne širší sortiment a podrobnější popis obsahu. Zaměřte se na sekci s obsahem balení a porovnejte ji s tím, co u téhož titulu uvádí vydavatel. Rozdíl v počtu komponent bývá první stopa k tomu, že se popis týká jiné edice, než jakou dostanete. Bazarová koupě ušetří nejvíc a je při ní nejvíc práce. Vyžádejte si fotky rozbaleného obsahu, ne jen krabice. Zajímá vás, jestli jsou všechny komponenty, v jakém stavu jsou karty a rohy plánu a jestli krabice nezůstala roky ve vlhkém sklepě. Chybějící dílek se u některých titulů dá doobjednat u vydavatele, u jiných to znamená konec hry.

Objednávka ze zahraničí vypadá výhodně, dokud nedopočítáte poštovné. U zásilek ze zemí mimo Evropskou unii navíc počítejte s daní a poplatkem za celní odbavení, a reklamace se řeší podstatně hůř než u tuzemského prodejce.

Když je nabídka výrazně levnější, hledejte háček

Padělané deskovky jsou reálný problém a týkají se hlavně titulů s jednoduchými komponentami a vysokým prodejem. Britský magazín Tabletop Gaming zmiňuje mezi zasaženými hrami Codenames, Splendor, Azul, Quoridor nebo tituly vydavatelství Oink Games a u 7 Wonders uvádí odhad, podle kterého podíl padělků přesáhl šedesát procent. Poznávacích znaků je několik a většina z nich je vidět hned po rozbalení.

Tisk na krabici je rozostřený, posunutý nebo pixelovaný, barvy jsou mdlé.
Lněná textura karet je jen vytištěná na hladkém papíře, prstem ji nenahmatáte.
Karty jsou tenčí nebo menší než u originálu, u Dixitu se popisuje právě zmenšený formát.
V textu na kartách jsou překlepy vzniklé strojovým přepisem, u Terraforming Mars chybí v názvech karet písmeno R.
Plastové díly mají neodstraněné otřepy, vysekané žetony jsou posunuté proti potisku.
V krabici chybí komponenty, které jsou v seznamu obsahu.

Riziková místa jsou tržiště, kde prodává třetí strana. Britský server boardGOATS upozorňuje na sdružené skladování na velkých tržištích, kdy se zboží od různých prodejců míchá v jednom skladu a padělek se může dostat i do zásilky odeslané pod hlavičkou provozovatele. Když je cena hluboko pod tím, co za titul chtějí ostatní prodejci, a fotky v inzerátu jsou převzaté od vydavatele, stojí za to nabídku minout.

Klon, reimplementace a padělek nejsou totéž

Tyhle tři věci se v diskusích pletou a přitom se týkají úplně jiných situací.

Padělek je nelegální kopie konkrétní hry. Vydává se za originál, nemá s vydavatelem nic společného a často neprošel žádnou zkouškou bezpečnosti materiálů.

Klon je legální hra jiného autora, která používá podobnou mechaniku. Herní mechaniky se chránit nedají, chrání se jen konkrétní ztvárnění, text a ilustrace. Klon může být klidně lepší než předloha, jen o tom rozhoduje provedení, ne původ nápadu.

Reimplementace je nové vydání téže hry, obvykle od stejného autora, s upravenými pravidly nebo novou grafikou. Tady se vyplatí zjistit, jestli náhodou nekupujete starší verzi hry, která už vyšla v opraveném vydání.

Rozšíření: kdy má smysl a kdy počkat

Rozšíření se nabízejí u pokladny a v e-shopu se k základu často přibalují do balíčku. Pro první nákup je to zbytečné. Základní hru potřebujete nejdřív rozehrát tolikrát, abyste věděli, co vám na ní chybí. Některá rozšíření opravují konkrétní slabinu, třeba slabou hru ve dvou nebo příliš krátkou partii. Jiná jen přidávají materiál a s ním i pravidla, kterými nováčka spolehlivě odradíte.

Než rozšíření pořídíte, projděte si dvě věci. Jestli sedí jazyková verze se základem, tedy jestli se karty nebudou lišit rubem a jazykem. A jestli rozšíření nevyžaduje ještě jiné rozšíření, což u delších řad není nic neobvyklého.

Zvláštní kapitolou jsou takzvané velké krabice, které slučují základ i několik rozšíření naráz. Vyjdou levněji než skládat totéž po částech, jenže nováčkovi naservírují všechna pravidla najednou. Pokud takovou krabici kupujete, zjistěte předem, jestli se dá hrát jen se základním modulem.

Když kupujete hru jako dárek

Dárkový nákup má dvě rizika navíc a obě se dají ošetřit předem. První je, že netušíte, co obdarovaný doma má. U populárních rodinných titulů je šance na duplicitu docela vysoká. Pomůže se nenápadně zeptat někoho z domácnosti nebo sáhnout po hře, která se v žebříčcích neobjevuje na prvních místech.

Druhé riziko je náročnost. Dárek, u kterého se první večer stráví hodinu výkladem pravidel, obvykle skončí v regálu. Pro někoho, kdo moderní deskovky nezná, se hodí kratší titul s jednoduchými pravidly, tedy to, čemu se říká gateway hra.

A když si nejste jistí ničím, zeptejte se v prodejně na možnost výměny. Většina specializovaných obchodů nerozbalenou hru vymění, což je řešení, které dárek nezkazí.

Vyzkoušet si hru dřív, než ji zaplatíte

Nejlevnější způsob, jak se vyhnout špatnému nákupu, je zahrát si hru někde jinde. Herny s knihovnou her, deskoherní kluby v knihovnách a kavárnách, festivaly, půjčovny her. Jedno odpoledne u cizí krabice řekne víc než dvacet recenzí.

Když to nejde, pusťte si video s výkladem pravidel a sledujte při něm jednu věc. Jak dlouho vysvětlování trvá a jestli vás při něm napadá, kdo z vaší party by to poslouchal. Právě tohle rozhoduje, jestli se krabice dostane na stůl podruhé. Kde se u nás hraje a jak najít lidi, se kterými si sednete, popisuje článek s radami pro začínající hráče.

Ještě jedna poznámka k hodnocením. Vysoká známka v databázi znamená, že hru ocenili lidé se stovkami odehraných partií, což nemusí být vaše situace. Jak taková čísla číst, rozebírá text o hodnocení na BoardGameGeeku.