Před nákupem deskovky skončí skoro každý na stejném místě. Na stránce hry na BoardGameGeeku, kde svítí několik čísel a žádné z nich není vysvětlené. Hodnocení BGG přitom nabízí dvě různé známky, které se od sebe liší o desetiny i o celý bod, a hráči je běžně zaměňují. Rozdíl mezi nimi rozhoduje o tom, jestli vám databáze pomůže, nebo vás pošle vedle.

Dvě čísla, která se pletou nejčastěji

BoardGameGeek nechává uživatele hodnotit hry na škále od jedné do desítky. Z těchhle hlasů vzniká Average Rating, tedy prostý průměr všeho, co lidé nahlásili. Když hru ohodnotí padesát lidí a všichni dají desítku, průměr je deset.

Vedle toho běží druhé číslo, Geek Rating, kterému se říká také BGG Rating nebo geek score. Právě podle něj se sestavuje žebříček. A právě tohle číslo není prostý průměr.

Rozdíl uvidíte hned. U hry s pár desítkami hlasů může být průměr přes osm a Geek Rating se drží kolem šesti. U titulů s desítkami tisíc hodnocení se obě čísla od sebe skoro neliší.

Když si tedy někde přečtete, že hra má „na BGG osmičku“, je namístě otázka, kterou osmičku. Průměr, nebo žebříčkovou známku? Odpověď mění, co to o hře vypovídá.

Co má která známka na škále znamenat

Desetibodová škála svádí ke školnímu čtení, kde je pětka průměr a osmička skoro jednička. BGG ji ale definuje jinak a měří v ní chuť si hru zopakovat.

Doporučené popisky vypadají zhruba takhle. Desítka znamená hru, kterou budete chtít hrát vždycky a nic na tom nezmění čas. Osmička hru, kterou rádi hrajete a sami ji navrhnete. Sedmička hru, na kterou obvykle kývnete. Šestka hru, kterou si zahrajete, když je na ni nálada. Pětka průměr, tedy hru mírně nudnou, u které je vám to jedno. Trojka a níž už znamená, že se do partie budete nechat přemlouvat, případně vůbec.

Z toho plyne první praktický poznatek. Sedmička na BGG znamená slušnou hru, na kterou hráči rádi kývnou. Průměrné hodnocení pod šestkou už bývá signál, že něco skřípe. Druhý poznatek se týká toho, co škála vynechává. Měří ochotu hru zopakovat. O tom, jak dobrý byl jeden konkrétní večer, neřekne nic. Únikové hry, příběhové tituly na jedno dohrání a hry, které si zahrajete třikrát za život, tenhle metr trestá, i když u stolu fungují skvěle.

A nikdo hráče nenutí popisky respektovat. Někdo dává desítky štědře, jiný si desítku schovává pro pár her v životě. Průměr z desetitisíců hlasů to zprůměruje, u her s pár desítkami hodnocení ale jednotlivé zvyklosti prosakují na povrch.

Proč BGG přimíchává fiktivní hlasy

Kdyby žebříček stavěl na prostém průměru, vyhrála by ho hra s jediným hlasem. Stačilo by, aby si autor dal vlastní desítku, a jeho titul by přeskočil hry s dvaceti tisíci hodnoceními. Databáze by tím ztratila smysl během jednoho odpoledne.

Geek Rating tenhle problém řeší tak, že se do výpočtu přidávají fiktivní hlasy s hodnotou 5,5, tedy středem desetibodové škály. Matematicky jde o takzvaný Bayesovský průměr. Skutečné hlasy se prostě smíchají s balíkem umělých pětipůlek.

Efekt je jednoduchý. Hra s pár hodnoceními se přitáhne blízko k 5,5, protože fiktivní hlasy ty skutečné přehlasují. Hra s tisíci hodnocení fiktivní hlasy prakticky nepocítí a její Geek Rating se blíží průměru. Vyšplhat nahoru tak dokáže jen titul, který ohodnotilo hodně lidí a zároveň dobře. Kolik fiktivních hlasů se přidává, je jiná otázka. Nápověda BoardGameGeeku podle rozboru analytiků společnosti Xebia mluví o stovce hlasů s hodnotou 5,5. Pokusy dopočítat výsledek zpětně z veřejných dat ale došly k výrazně vyšším číslům. Xebia sama odhadla zhruba 725 fiktivních hlasů, blog Data & Games asi 1500 až 1600. Přesný postup BGG nezveřejňuje a součástí výpočtu je i vyřazování hlasů, které algoritmus vyhodnotí jako nedůvěryhodné.

Pro praxi si stačí zapamatovat jedno. Nízký Geek Rating u čerstvé hry neznamená, že je špatná. Znamená hlavně, že ji zatím ohodnotilo málo lidí.

Co rank doopravdy měří

Rank je pozice hry v žebříčku seřazeném podle Geek Ratingu. Kromě celkového pořadí existují i podžebříčky podle typu hry, takže titul může být pětistý celkově a přitom třicátý mezi rodinnými hrami. Číst rank jako měřítko kvality je ale ošidné, protože žebříček odráží vkus lidí, kteří na BGG hodnotí. A ti tvoří dost specifickou skupinu.

Ukazuje to i složení špičky. Podle rozboru stovky nejvýše postavených her, který zveřejnilo vydavatelství Mindclash Games, spadá zhruba polovina titulů do takzvaných euroher, tedy her postavených na správě zdrojů a bodování. Přes třetinu žebříčku tvoří hry se stavěním soustrojí a s rozmisťováním figurek na akce a drtivá většina těch her vyšla nedávno, valná část v posledních deseti letech. Žebříček se průběžně mění, takže konkrétní čísla berte jako momentku, ne jako konstantu.

Žebříček tedy popisuje, co se líbí zapáleným hráčům, kteří odehráli stovky partií a rádi hodnotí náročné tituly. Rodina, která hledá hru na nedělní odpoledne, v téhle skupině nesedí a vybírá podle jiných kritérií.

Existuje i praktická past.

Novinky se v žebříčku chovají divoce. Krátce po vydání hru hodnotí hlavně nadšenci, kteří si ji předobjednali, takže průměr bývá vyšší. Za rok, až se hra dostane k běžným hráčům, se obvykle usadí níž.

Weight: číslo o složitosti, ne o kvalitě

Vedle hodnocení najdete u každé hry údaj Complexity Rating, kterému hráči říkají weight, tedy váha. Škála jde od jedné do pěti a čím vyšší číslo, tím náročnější hra.

Podstatné je, kdo ho vyplňuje. Vydavatel do něj nemluví, hlasují sami uživatelé BGG. Jde tedy o další anketu a platí pro ni stejné pravidlo jako pro hodnocení.

Čím méně hlasů, tím větší opatrnost.

Weight a hodnocení spolu přitom souvisejí víc, než by člověk čekal. Datová analýza publikovaná na blogu Board Game Data pracovala se 4 621 hrami, které měly aspoň třicet hlasů v obou kategoriích, a našla mezi složitostí a hodnocením zřetelný vztah. S každým bodem složitosti stoupá průměrné hodnocení hry zhruba o 0,57 bodu. Mezi nejlehčími a nejtěžšími tituly vyšel rozdíl v mediánu okolo 1,4 bodu. Autor analýzy k tomu dodává, že z čísel nejde určit, jestli jde o zaujatost hodnotících, nebo o skutečnou preferenci hráčů. Pro výběr je ale výsledek použitelný: lehká rodinná hra i vstupní gateway titul to mají v žebříčku těžší už z principu, i když svou práci odvádí bezvadně.

Proč se česká obliba rozchází se světovým žebříčkem

První důvod je jazyk. BGG má u každé hry anketu o jazykové závislosti, tedy o tom, kolik textu musíte během partie přečíst. Světovému hodnotiteli je jedno, jestli hra vyšla česky. Českému stolu to jedno není a titul s odstavci textu na kartách bez lokalizace u nás prostě neuspěje, i kdyby byl v žebříčku jakkoli vysoko. Druhý důvod je dostupnost, řada vysoko hodnocených her vychází v omezených nákladech přes crowdfunding a do českých obchodů se dostane pozdě nebo vůbec. Hra, kterou si nemůžete koupit, se u nás nerozšíří.

Třetí důvod je složení hodnotících. Na BGG hodnotí lidé, kteří vyhledávají náročné tituly. Česká hráčská scéna je menší a víc se u ní potkávají rodiny s dětmi, školy a herní kluby, kde se hraje jiný typ her.

Vlastní obraz nabízejí české databáze. Portál Zatrolené hry funguje od roku 2007, stojí na uživatelských hodnoceních a recenzích a najdete v něm i to, co světový žebříček neřeší: jestli hra vyšla česky a jak je udělaný překlad. Ideální je porovnat obojí. Když se hra líbí na BGG i českým hráčům, je to solidní signál.

Jak s BGG pracovat, aby vám opravdu pomohl

Největší užitek na stránce hry mají ankety, které hráči vyplňují u každého titulu. Známka nahoře přitáhne oko první, ale rozhodnout vám pomůže hůř. Anketa o počtu hráčů říká, při kolika lidech je hra podle hráčů nejlepší a při kolika je ještě doporučená. Rozdíl mezi „nejlepší ve dvou“ a „ve dvou to jde“ nenajdete na krabici a přitom rozhodne o tom, jestli se u vás hra bude hrát.

Anketa o jazykové závislosti vám prozradí, kolik textu partie vyžaduje. Pro nákup anglického vydání je to nejdůležitější údaj na celé stránce.

Complexity Rating berte jako hrubý odhad toho, kolik pravidel vás čeká, a vždy se podívejte, kolik lidí ho vyplnilo.

U hodnocení sledujte počet hlasů dřív než samotné číslo. Hra s třiceti hodnoceními a průměrem 8,5 neříká skoro nic, hra s deseti tisíci hlasy a průměrem 7,4 říká hodně. A když máte pár minut k dobru, otevřete komentáře u nízkých hodnocení. Lidé v nich obvykle pojmenují konkrétně, co jim vadilo. Vy si pak porovnáte, jestli by to vadilo i vám. Chvála bývá obecná, výhrady konkrétní.

Na co si dát pozor

  • Záměna obou čísel. Average Rating a Geek Rating nejsou totéž a u málo hodnocených her se liší i o víc než bod.
  • Slepá důvěra žebříčku. Rank odráží vkus zapálených hráčů, kteří preferují náročnější a novější tituly.
  • Hodnocení čerstvých novinek. Krátce po vydání hodnotí hlavně nadšenci a číslo se později obvykle usadí níž.
  • Weight jako známka. Vyšší složitost neznamená lepší hru, jen delší výklad.
  • Ignorování počtu hlasů. Průměr z třiceti hodnocení a průměr z deseti tisíc mají úplně jinou váhu.
  • Přenášení světového žebříčku na český stůl. Bez české lokalizace a bez dostupnosti v obchodech je vysoké umístění pro vaši partu k ničemu.

Kdy databázi zavřít a jít si zahrát

BGG je vynikající na ověřování faktů. Kolik hráčů, jak dlouhá partie, kolik textu, jaké mechaniky, jak náročná pravidla. Na tohle nemá u nás ani ve světě konkurenci.

Na otázku, jestli vás hra bude bavit, ale odpovědět neumí. Průměr z desetitisíců hlasů popisuje, co si o hře myslí anonymní dav hráčů s jiným rozvrhem, jinou partou a jinou chutí učit se pravidla.

Použijte databázi k tomu, abyste seznam kandidátů zúžili na dva tituly. Pak jděte do herny nebo za známým, který jednu z nich vlastní. Jedna odehraná partie přebije desetitisíce cizích hlasů, protože je vaše.