Kdo vyrůstal v Česku, zná pexeso spíš ze školky než z návodu k použití. Pravidla se vejdou do jedné věty: otočte dvě kartičky, a pokud sedí, nechte si je. Přesně tahle jednoduchost ale skrývá pár míst, kde se u stolu neshodnou ani dospělí.

Ukážeme, jak partii správně rozehrát, kdy končí a odkud se vlastně vzalo její jméno.

Co potřebujete a jak se karty rozkládají

Pexeso hrajete se sadou dvojic obrázkových kartiček. Dnešní komerční vydání od Albi, Dina, Piatniku nebo Granny obvykle nabízejí 24 párů, tedy 48 kartiček. Původní vydání z roku 1965 mělo párů 32, celkem tedy 64 kartiček. Rozsah se liší hlavně podle věku, pro který je konkrétní edice určená, u her pro nejmenší děti bývá párů méně.

Kartičky se dobře promíchají a rozloží lícem dolů na stůl nebo na koberec, ideálně do pravidelné mřížky, aby na sebe nepřekrývaly a každý na ně dosáhl. Kdo začíná, si hráči obvykle určí losem, nebo jednoduše tak, že první tah dostane nejmladší u stolu.

Jak vypadá jeden tah

Hráč na tahu otočí dvě kartičky lícem nahoru, tak aby je viděli všichni ostatní. Pokud obrázky sedí, hráč si pár nechá, odloží ho stranou a pokračuje dalším tahem, tedy otáčí znovu. Pokud kartičky neladí, otočí je zpátky na stejné místo lícem dolů a tah přebírá další hráč. Celé kouzlo hry stojí na paměti. Čím déle partie trvá, tím víc otočených dvojic si hráči pamatují, a i ten, kdo pár netrefil, si všimne, kam soupeř svoje karty položil.

Kdy hra končí a kdo vyhrává

Partie skončí ve chvíli, kdy ze stolu zmizí poslední dvojice. Vyhrává hráč, který nasbíral nejvíc párů. Klasická pravidla pexesa žádné dodatečné rozstřelové kolo při shodě bodů neznají, remíza je tedy platný výsledek a nikdo se kvůli ní nemusí přehrávat.

Odkud se vzalo jméno a kdo pexeso vymyslel

Do Česka dnešní podobu hry přinesl v roce 1965 vydavatel Pressfoto, který kartičky vydal jako doplněk k televiznímu pořadu Pekelně se soustřeď. Autorem výtvarné podoby první sady byl Zdeněk Princ, první edice měla motiv z filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Jméno pexeso je zkratkové slovo odvozené z fráze „pekelně se soustřeď“, tvůrci ho zvolili hlavně proto, aby se vyhnuli licenčnímu poplatku za název televizního pořadu.

Samotný princip hry je ale mnohem starší a nemá jediného vynálezce. Obdobná hra s obrázky na mušlích se hrála v Japonsku už ve středověku pod jménem kai awase. Mezinárodně dnes stejný princip znáte i jako Memory nebo Pairs a nabízí ho řada vydavatelů po celém světě, nejen ten český.

Kolik variant koluje a kde vznikají spory

Základní princip zůstává všude stejný, liší se hlavně obtížnost a téma. Granna nabízí jednodušší sady s méně páry pro děti kolem tří až čtyř let, Albi zase vydává takzvaná vědomostní pexesa, kde se ke shodě obrázků přidává i fakt k zapamatování, třeba z historie nebo světové kuchyně. Pravidla samotné hry se tím ale nemění, mění se jen náročnost a obsah kartiček.

Nejčastější spor u stolu bývá o rychlost. Menší děti občas otočí kartičku tak pomalu, že si ji stihnou rozmyslet, zatímco starší hráči čekají netrpělivě. Vyplatí se předem domluvit, jestli hraje „kdo je rychlejší“ nebo se prostě čeká, dokud hráč na tahu obě karty neotočí naplno.

Jak si karty líp zapamatovat

Nejjednodušší trik je rozdělit si stůl v hlavě na řádky a sloupce a při každém otočení si aspoň krátce uvědomit, co a kde leželo, ne jen že „tam byl nějaký pejsek“. Zkušenější hráči si všímají hlavně karet, které otočil soupeř, protože ty se objeví na stole i mimo jejich vlastní tah, a je škoda o ně přijít. Malé děti podobný systém ještě nemají, jim často stačí zapamatovat si barvu nebo obrys, ne celý motiv, a přesnost přichází až s věkem.

Vedle papírových kartiček dnes existují i mobilní aplikace se stejným principem. Na samotná pravidla to ale nemá vliv, jde jen o jiné provedení téže hry.

Časté otázky od začátečníků

Co když se ve větší skupině hráčů dostane ke slovu úplně každý, ale kartiček je málo? Snižte radši počet párů, ne počet hráčů, hra tím zůstane rychlá a nikdo nečeká zbytečně dlouho na svůj tah. Co když dva hráči skončí partii se stejným počtem párů? Remíza je platný výsledek, klasická pravidla žádné dodatečné rozstřelové kolo neznají. A co když si hráč není jistý, kde karta ležela, a otočí špatnou dvojici? Bez trestu, špatný odhad jen znamená, že se obě kartičky vrátí zpátky lícem dolů a tah přebírá další hráč, jako by k ničemu nedošlo.

Na co si dát pozor

Malým dětem nedávejte hned první sadu s 24 páry, frustrace z prohry rychle přebije zábavu, lepší je začít s menším počtem kartiček a počet postupně zvyšovat. Dohlédněte i na to, aby nikdo nenahlížel pod odkládané kartičky, dřív než přijde na řadu. A pokud kupujete vědomostní verzi jako dárek, ověřte si, že fakta na kartičkách odpovídají věku obdarovaného, jinak hra ztratí smysl.

Shrnutí

Pexeso nemá jediného vydavatele ani jednotnou cenu, protože jde o volný herní princip, který dnes v různých verzích nabízí Albi, Dino, Granna i Piatnik, obvykle v cenách zhruba od sta do tří set korun podle motivu a počtu kartiček. Hraje se od dvou hráčů výš, prakticky bez horní hranice, a věkově je vhodné už od tří až čtyř let u jednodušších sad. Jedna partie zabere podle počtu kartiček zhruba patnáct až třicet minut, takže se snadno vejde i mezi jiný program večera. Kdo hledá první hru pro dítě, které ještě neumí číst, těžko najde jednodušší start.