Skoro každý si jako dítě sedl ke stolu, na kterém ležely karty lícem dolů, a hledal shodné dvojice po paměti. Tahle jednoduchá zábava má v žargonu herních designérů vlastní jméno, anglicky memory, a dnes ji najdete i tam, kde byste ji nečekali. Ukážeme, jak mechanika funguje, jak se jí říká česky a proč se s ní setkáte i mimo klasické pexeso.

Co znamená memory jako herní mechanika

Memory je mechanika, ve které úspěch záleží na tom, co si hráč zapamatuje z dění, které mu hra znovu neukáže. Nejčastěji jde o karty nebo kartičky rozložené lícem dolů, u kterých si hráč postupně skládá vlastní mapu toho, co kde leží. Kdo se soustředí, získává výhodu, na kterou nemá vliv kostka ani karta štěstí.

Anglicky se mechanika jmenuje memory, starší označení je concentration nebo pairs, a pod těmito jmény ji poznáte i na krabicích ze zahraničí. Česky se ustálilo spojení paměťová hra nebo paměťová mechanika. Nejznámějším zástupcem u nás je pexeso, jehož jméno zlidovělo natolik, že ho lidé používají jako obecný pojem i pro cizí značky se stejným principem. Vznik slova je zajímavý sám o sobě: je to zkratka fráze pekelně se soustřeď.

Kde je paměť celou hrou: pexeso

U pexesa je paměť jediná dovednost, která rozhoduje.

Karty leží lícem dolů, hráč jich otočí vždy dvě, a pokud spolu ladí, nechá si je a pokračuje dalším tahem. Když nesedí, otočí je zpátky přesně tam, kde ležely, a řada jde na dalšího u stolu. Vyhrává, kdo na konci nasbíral nejvíc párů. Žádná strategie ani vyjednávání, jen postupně rostoucí mentální mapa stolu, kterou si každý hráč staví sám za sebe.

Dnešní vydavatelé nabízejí desítky variant. Jednodušší sady mají méně kartiček a míří na nejmenší děti, náročnější sady jich nabízejí víc a baví i dospělé. Počet kartiček i téma se liší edici od edice, podstata zůstává stejná bez ohledu na to, jestli na kartičkách jsou zvířátka, vlajky nebo historická fakta.

Kde je paměť jen doplňkem: moderní hry jako Mysterium

Ne každá hra postavená na zapamatování je klon pexesa. Řada moderních autorských her přidává paměť jako jednu z několika dovedností vedle jiné hlavní mechaniky, a hráč tak nesoutěží jen v tom, kdo si líp pamatuje karty na stole. Dobrým příkladem je kooperativní Mysterium od Oleksandra Nevského a Olega Sidorenka, které v roce 2015 vydalo francouzské Libellud. Jeden hráč hraje ducha zavražděného člověka a ostatním ukazuje ilustrované karty snů, ze kterých mají postupně uhodnout vraha, zbraň a místo činu, aniž by duch směl cokoli říct nahlas. Hlavní mechanikou Mysteria je dedukce a čtení vizuálních narážek, ne otáčení karet jako u pexesa. Paměť se do hry dostává vedlejší cestou: hráči si napříč několika koly musí pamatovat, které karty ducha už dostali a co jim naznačovaly, protože se okruh podezřelých, míst a zbraní každé kolo zužuje. Hraje se pro dva až sedm hráčů od deseti let, partie trvá kolem čtyřiceti minut.

Podobně přistupuje k paměti čím dál víc moderních deskovek. Přidají ji jako koření vedle jiné mechaniky místo toho, aby na ní stavěly celou partii. Efekt je jemnější než u pexesa, ale princip je stejný: hráč musí sledovat, co se stalo dřív, ne jen reagovat na aktuální tah.

Čím se pozná dobré provedení

Dobré provedení mechaniky memory pozná podle toho, jak moc odpovídá počet párů reálné paměťové kapacitě hráčů, pro které je hra určená. Příliš mnoho kartiček frustruje malé děti, příliš málo zase nudí dospělé, kteří první páry uhodnou skoro z čiré logiky rozestavění. Pomáhá i výrazná grafika, protože odlišné obrázky se pamatují líp než abstraktní symboly nebo podobné barvy, které v hlavě splývají. A hra by neměla nechávat hráče čekat příliš dlouho, než na ně zase přijde řada, protože sledovat cizí tah, do kterého nemůžete zasáhnout, omrzí rychle.

Na co si dát pozor

Rodinná partie pexesa není tak vyrovnaná, jak vypadá. Dospělí mají obvykle vytrénovanější krátkodobou paměť než malé děti, takže rodič v běžné hře vyhrává skoro pokaždé, pokud se záměrně nedrží zpátky. Ke konci partie ubývá zakrytých kartiček, a kdo je na tahu poslední, logicky nemá kam sáhnout vedle, takže poslední páry často padnou samy. Ve větších skupinách hra citelně zpomaluje, protože každé kolo sleduje víc lidí najednou a čekání na vlastní tah se prodlužuje.

U nejmenších dětí je pexeso jen nenáročná hříčka na pár minut, ne soutěž o to, kdo má lepší paměť. Bere se tak snáz i prohra.

Shrnutí

Kdo hledá čistou paměťovou hru pro nejmenší děti nebo rychlé večerní kolo bez přemýšlení nad pravidly, sáhne po klasickém pexesu nebo jiné variantě memory. Kdo chce paměť jen jako jednu z dovedností vedle hlubšího příběhu a spolupráce u stolu, najde ji v hrách jako Mysterium, kde hlavní roli hraje dedukce, ne otáčení karet.